PhMr. Olga Křepelová se narodila v Jasině (dnešní Zakarpatská Ukrajina) v r. 1930. Studovala na Farmaceutické fakultě, kterou zakončila diplomem PhMr. v r. 1953.
Do Fyzikálního ústavu Československé akademie věd v Praze 2, se sídlem ve Viničné ulici, byla přijata 1. 10. 1956. Pracovala v Oddělení kosmického záření, které založil a vedl jako externí vedoucí člen korespondent ČSAV profesor RNDr. Václav Petržílka, DrSc. Oddělení mělo dvě skupiny – skupinu jaderných emulzí, pod vedením RNDr. Jaroslava Pernegra, CSc. a skupinu elektronickou s vedoucím RNDr. Pavlem Chaloupkou, CSc. V první skupině začala Olga svoji pracovní činnost. Byla zařazena do skupiny laborantek, které hledaly dráhy kosmického záření zprvu mikroskopem v jaderných emulzích ozářených v experimentech v kosmu. Později se experimenty přenesly na urychlovače částic ve Spojeném ústavu jaderných výzkumů v Dubně u Moskvy a CERN v Ženevě. Ve Fyzikálním ústavu byla pak prováděna analýza interakcí částic ze snímků z bublinových komor a nakonec z magnetických pásek. Pro své mimořádné schopnosti a vysokoškolské vzdělání se stala brzy vedoucí laborantek, později samostatným technikem-specialistou a nakonec vedoucím technikem. V této funkci pracovala až do ukočení zaměstnaneckého poměru ve Fyzikálním ústavu Akademie věd České Republiky v Praze 8, Na Slovance a odchodu do důchodu plných 42 let - do 31. 5. 1998.
Názvy oddělení a jeho pracovní náplň a místo pracoviště v Praze se během působení Olgy v ústavu několikrát měnily, ale její pracovitost, preciznost a svědomitost jí neopustila po celou dobu její pracovní aktivity. Patřila k nejaktivnějším členům oddělení a bylo na ní vždy naprosté spolehnutí. Ovládala rovněž perfektně technické a počítačové funkce potřebné k vyhodnocování experimentálních údajů při jejich měření a analýze. Věnovala se vždy až do posledních chvil před svým onemocněním sportu. Starala se rovněž vždy vzorně o svoji rodinu.
Olga byla vyjímečnou osobností. Znal jsem jí velmi dobře, neboť jsem přišel do Fyzikálního ústavu pouze o rok později, než ona a působím v něm až dosud. Jestliže v pracovním poměru sobě ani svým spolupracovníkům a spolupracovnicím nic neslevila, byla v osobním styku velmi přátelská a pomáhala iniciativně všude, kde to bylo zapotřebí. Zapojila se vždy i do společných akcí při organizaci volného času – slavení osobních i celostátních událostí, výletů a podobně, jako jeden z nositelů dobré nálady. Mohl bych uvést řadu osobních vzpomínek na podobné události, ale pro smuteční obřad by to nebylo vhodné. Měla proto stále obdiv a respekt u svých kolegyň a kolegů. Pro své vzácné vlastnosti se zařadila rovněž v roce 1982 v rámci třicetiletého jubilea založení Československé Akademie věd mezi „Zasloužilé a vzorné pracovníky Fyzikálního ústavu ČSAV“.
Olga zemřela 17. 5. 2012. Jsem přesvědčen, že výjimečnost a dobrota Olgy nebude zapomenuta ani námi, ani tam „nahoře“. Čest její památce.
23. 5. 2012. — Jan Hladký