TakO-32: Takahashi Ortho 32, f=32mm, (25x, 1.7°)

A-16: Zeiss ZAO-16, f=16mm, (50x, 57')

XF8.5: Pentax XF8.5, f=8.5mm, (94x, 38')

TMB7: TMB Supermonocentric 7, f=7mm, (114x, 16')

XO5: Pentax XO5, f=5.1mm, (157x, 17')

TOE4: Takahashi TOE 4, f=4mm, (200x, 17')

ψ Cas - Dvojhvězda

94x (XF8.5): první dvojhvězdou, na kterou jsem se chtěl za soumraku kouknout byla σ Cas. Začal jsem u δ Cas, v deklinaci přešel na ψ Cas. V Pocket Sky Atlas jsem si všimnul, že je značená jako dvojhvězda, tak jsem zkusil tohle větší zvětšení. Byl to široký pár. Hlavní jasná komponenta byla nažloutlá. Druhá komponenta byla docela slabá, chvílemi se zdála dvojitá.

200x (TOE4): potvrdilo se, že slabá komponenta (C) je ve skutečnosti těsná dvojhvězda, třetí složka (D) byl ještě slabší. Ze zákresu jsem odvodil tyhle poziční úhly, PA mezi AC byl cca 120°, mezi CD pak 260°.

ι Cas - Dvojhvězda

25x (TakO-32): lehká trojhvězda, všechny tři komponenty rozeznatelné už v tomto malém zvětšení. To mi přijde podezřelé, pravděpodobně jsem zapoměl do denníku napsat, že jsem použil okulár XF8.5.

NGC 6325 - Kulová hv.

94x (XF8.5): dorbný mlhavý flček, který následuje hvězdu asi desáté magnitudy.

200x (TOE4): flíček trochu žmolkovatí, připomíná spíš otevřenou hvězdokupu. Nejsem si ale stále jistý, že to není jen náhodný shluk slabších hvězd. Identifikace přesné polohy dle Pocket Sky Atlas není možná.

NGC 6533 (M8), NGC 6523, NGC 6526, NGC 6530

25x (TakO-32), 50x (A-16): s OIII filtrem. Mlhovina zakreslována do předem připraveného hvězdného pole. Při pozorování jsem prošel hvězdy z otevřené hvězdokupy NGC6530 a ve finální kresbě (překreslené doma) nastavil hloubku tak, aby dopovídala nejslabším hvězdám viditelných při troše koncentrace při 25x bez filtru. OIII výrazně zvýšil kontrast mlhoviny, bez něj byla docela mdlá. Zaznamenal jsem taky barvy několika hvězd. Centrální hvězda M8 se jevila nažloutlá. Je spektrálního typu O4 a není to první hvězda tohoto typu, která má tenhle nepředpokládaný odstín.

25x (TakO-32): s Hβ filtrem mlhovina taky docela prokoukla, ale ne tak moc, jako s OIII. Nevšimnul jsem si nějakých odlišností ve tvaru mlhoviny vůči OIII.

NGC 6656 (M22) - Kulová hv.

114x (TMB7): nemohl jsem vynechat tuhle kulovou hvězdokupu. Okulár TMB7 se mi na jasnějších kulových hvězdokupách líbí. Hvězdy jsou v tomto zvětšení krásné drobné jehličky, přitom je zvětšení dostatečné, aby ty slabší hvězdy začaly vylézat.

NGC 6888 - Mlhovina

25x (TakO-32), 50x (A-16): s a bez OIII filtru. Nějaké mlhavo jsem pozoroval na kratší diagonále výrazného lichoběžníku.

94x (XF8.5): při větším zvětšení se ukázalo, že je to řada slabých hvězd. V jiných mistech jsem si mlhava nevšimnul.

Saturn - Planeta

200x (TOE4): asi nejvhodnější zvětšení. Obraz je chvílemi docela ostrý, všechny hlavní rysy zřetelně pozorovány: Cassiniho dělení pouze v konečcích prstence; SEB (z rovníkové strany bylo dokonce poznat, že tam jsou nějaká podlouhlá ztmavení až jemné výbežky; tmavší jižní polokoule a v ní náznaky jemných albedových útavrů; dvojitý tmavší pás, jak prstence prochází nad planetou; stín planety na prstenci; občas náznak krepáku (prstence C) ve výběžcích. Z měsíců jsem vypozoroval Titan, Theu a chvílemi Dione. V TEC160 se dalo pozorovat při zvětšení 480x. Tam už prstenec C problikoval docela zřetelně, navíc šly vypozorovat měsíce Thethys a Japetus. Pořád jsem ale nebyl schopen v jížní oblasti identifikovat nějaké další pásy.

Jupiter - Planeta

114x (TMB7): pořád byl nízko, takže se hodně vlnil a navíc se často ztrácel v procházející oblačstnosti. Pořád na něm ale bylo i za těchto podmínek vidět dost zajímavých detailů.