- Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby mu bylo ublíženo.
- Robot musí uposlechnout příkazů člověka - kromě případů, kdy tyto příkazy jsou v rozporu s prvním zákonem.
- Robot musí chránit sám sebe před zničením - kromě případů, kdy tato ochrana je v rozporu s prvním nebo druhým zákonem
Isaac Asimov se narodil v roce 1920 ve Smolinsku, o tři roky později odešla jeho rodina do Spojených států. Do roku 1958 působil jako profesor biochemie, poté se věnoval pouze psaní. Kromě děl patřících do žánru SF napsal také velké množství odborných a popularizačních knih. Bývá řazen mezi nejplodnější současné autory.
Na počátku Asimovova rozsáhlého díla stojí povídky o robotech, ve kterých přivedl na svět své tři zákony robotiky.23 Povídky publikoval nejprve časopisecky, poté je shrnul do dvou sbírek: I, Robot (1950, č. Já, robot, 1981,1993) a The Rest of the Robots (1964). Ještě později, v roce 1982, vyšla kompletní sbírka 32 povídek nazvaná The Complete Robot. V roce 1963 dostal Asimov svého prvního Huga za "významný příspěvek k rozvoji žánru", konkrétněji právě za výše uvedené povídky, protože autorovo bezpochyby nejslavnější dílo, ačkoli už napsáno, na své ohodnocení ještě čekalo.
Pokud jste se dosud nedovtípili, vězte, že bude řeč o
trilogii Foundation (č. Nadace). Jednotlivé díly: Foundation (1951, č. Nadace, 1991), Foundation and Empire (1952, č. Nadace a říše,
1991) a Second Foundation (1953,
č. Druhá nadace, 1991). Za tyto knihy získal autor druhého Huga,
Nadace byla označena jako "nejlepší série všech dob". Tenkrát
ještě nikdo nemohl tušit, že Asimov podlehne prosbám svých přátel (jak
sám tvrdí) nebo příhodnému naladění trhu (o čemž se tak hlasitě
nezmiňuje). Ať to ale bylo jakkoli, Asimov navázal na sérii ještě
dalšími třemi knihami: Foundation's Edge (1982, č. Nadace na
hranicích, 1992), Foundation and Earth (1986, č. Nadace a Země,
1992) a Prelude to Foundation (1988, č. Předehra k Nadaci,
1992), čímž se zařadil k mnoha dalším autorům, patřícím však spíše k
fantasy, kteří píší ...cykly táhnoucí se jako smrad...
Kromě knih již zmíněných můžeme v rozlehlém Asimovově díle najít
také vesmírné detektivky
jako The Caves of Steel
(1954, č. Ocelová jeskyně, 1977) nebo The Naked Sun (1956). I v
těchto dvou románech se děj točí především kolem robotů.
Dalším významným autorovým dílem je román The Gods Themselves (1972, č. Ani sami bohové, 1992), který se netýká ani robotů, ani Nadace. Zdůrazňuji to, protože mám někdy pocit, jako by Asimov ani nic jiného nepsal. Vidíte, není to pravda. Román byl oceněn oběma významnými cenami (Hugem i Nebulou) podobně jako povídka The Bicentennial Man (1976).
Žádné další knihy už nebudou. Klasik je mrtev. Je mrtev i zakladatel časopisu Isaac Asimovs Science Fiction Magazine. Oba zemřeli 6. dubna 1992.
Autorita Trantoru, centra Galaktické říše, se pomalu vytrácí. Okrajové oblasti se odtrhávají.
V téže době Hari Seldon vyvíjí novou vědu -
psychohistorii (na statistice založenou extrapolaci poznatků o
minulosti do budoucího dění). Díky této vědě Seldon předpovídá
neodvratný rozpad říše. Zachránit ji není možno, nikdo Seldonovým
vizím nevěří, ani nemůže. Nikdo by přece nepřiznal, že přivedl svět
na buben
.
Seldon zakládá dvě Nadace - dvě centra kultury a civilizace pro následující temné období.
Nadace (též První Nadace), sídlící na planetě Terminu, to v žádném případě nemá lehké. Musí si na okraji živořící říše vydobýt své místo. Nejprve vhodnou manipulací svých nepřátel proti sobě navzájem, která posléze přerůstá až v náboženské dogma, neboť Nadace zná jadernou energii a její okolí nikoli (důsledek pádu říše). Víra je dobrá věc, ale nevydrží věčně. Nastupuje obchodní nadvláda. Oblast pod vlivem technicky vyspělé Nadace se zvětšuje. Přesně podle Seldonova plánu.
Nedopusť nikdy, aby ti tvůj smysl pro morálku
zabránil vykonat správnou věc.
- Poměrně přesná charakteristika
života Nadace. Jinak to nejde. Nikdy a nikde.
Jenže nelze vše ponechat exaktní vědě. Je sice přesná, jak praví její název, ale o předpokladech, ze kterých vychází, sama o sobě nic říkat nemůže. Jen její tvůrce ví, proč pro ni vybral právě tento základ. Ona nikoli.
Mezek: mutant, který se veškerým předpokladům vymyká. Ovládá stále větší část bývalé říše a chystá se na Nadaci. Co s ním? Seldon se svou psychohistorií nedokázal počítat s každým jednotlivcem. Pravděpodobnost výskytu někoho takového, jako je Mezek, byla téměř nulová. Zdá se, že tady plán končí.
Jenže Seldon věděl o omezeních své vědy. Proto založil Nadace dvě. Ta druhá se právě chystá převzít režii. Je to jen několik lidí nadaných mimořádnými mentálními schopnostmi, několik lidí zahalených tajemstvím, několik lidí, kteří dohlížejí na plán Hariho Seldona.
Mezek je zlikvidován, ale vyvstává nový problém. Aby měla existence Druhé Nadace smysl, musí zůstat utajena před první. Ale lidé z Terminu by museli být slepí, kdyby si nevšimli, že na zmizení Mezka bylo něco podivného.
První Nadace tuší mentaliky. První Nadace přece nemůže dopustit, aby byla někým ovládána, aby byla jen loutkou a za nitky tahal někdo jiný. Už je to dávno, co lidé zavrhli Boha, neboť omezoval jejich svobodu. Nemohli dopustit, aby byli k něčemu předurčeni bez možnosti to změnit. Cíl je jejich věc.
Asi Bůh skutečně nebyl, protože tenkrát se nic nestalo. Lidé se hnali, za čím chtěli, a nikdo se nesnažil je omezit. Také mohli mít jen pocit, že jsou volní. Záleží na zručnosti vládce loutek.
Podobným způsobem se i Druhá Nadace opět vytrácí. Tak končí původní trilogie.
O lidské pohodlnosti pojednává román Ani sami bohové.
Profesor Hallam objevil zázračný zdroj energie, naprosto ideální, nevyčerpatelný a zadarmo. Ale každý přece ví, že...
Všechny zdroje energie v našem vesmíru se vyčerpávají. Nedá se s tím nic dělat. Všechno teče z kopce pouze v jednom směru a my můžeme dosáhnout dočasného zpětného toku jen využitím nějakého většího toku směrem dolů v našem blízkém okolí. Jestliže chceme věčný zdroj užité energie, potřebujeme cestu, která vede z kopce v obou směrech. To je paradox našeho vesmíru; je přece logické, že všechno, co v jednom směru vede z kopce, vrací se zpět do kopce.
Druhá část knihy není z našeho světa. Asimov vykonstruoval vlastní vesmír s vlastním životem a vlastními pravidly. Vesmír, odkud Hallam čerpá energii a který díky odlišným fyzikálním zákonům zároveň čerpá energii z vesmíru našeho. Žijí tu měkkýši, kteří... čtenáře po chvíli začnou unavovat. Právě tato část knihy byla zcela jistě jedním z hlavních důvodů udělení Nebuly, neboť není příliš obvyklé, že si autoři vymýšlejí zcela vlastní světy úplně bez lidí a lidských principů. Ale absence lidskosti má za následek, že s radostí přivítáte část třetí.
...člověk prostě nemůže jít zpět. Nemůžeš nacpat kuře zpátky do vajíčka, víno zpět do hroznu, dítě zpátky do lůna. Když chceš mít pokoj od dítěte, nestačí, když mu jen vysvětlíš, že by něco mělo udělat, ale nabídneš mu něco, co by chtělo mít.
Není možné vzít lidem něco, co jim ulehčuje život a na co si zvykli. Budou se zlobit, ať jim bude kdokoli cokoli vysvětlovat.
...veřejnost by mu neuvěřila, ani kdyby Hallama takříkajíc převálcoval, protože by to směřovalo proti jejím krátkodobým zájmům.
Musíte jim nabídnout nový způsob, jak dosáhnout minimálně stejného pohodlí jako způsobem předchozím, který potom bude vytlačen. Asi ano.
Vývoj.