XO5: Pentax XO5, f=5.1mm, (110x, 24')

A-10+TV2.5x: Zeiss ZAO-10 + Powermate 2.5x, f=4mm, (140x, 20')

ATC8+TV2.5x: ATC Ef8 + Powermate 2.5x, f=3.2mm, (175x, 23')

XO2.5: Pentax XO2.5, f=2.58mm, (217x, 12')

Jupiter - Planeta

110x (XO5), 140x (A-10+TV2.5x), 175x (ATC8+TV2.5x): chvílemi se obraz na několik sekund úplně uklidnil. Povrch byl velmi zajímavý s bohatou texturou. Obraz byl zřetelně zajímavější než co si ho pamatuji v ED100. Rudá skrvna byla zřetelně oranžová, tělo planety mírně nažloutlé. Barvu v pásech jsem nezaznamenal. Přes Jupiter procházel Ganymedes. Jeho kotouček (jak jsem zjistil doma) byla ta světlejší a menší kruhová skvrnka poblíž Jupiterova meridiánu. Ganymedův stín byl větší, nápadnější a tmavší. U východního okraje se nacházel Io. Během kresby se začal promítat na disk. Na okraji jako světlé kolečko, později, po dokončení kresby, byl patrný jako tmavší kruhová skrvnka. Asi nejlepší pohled, co se týče kontrastu a rozumného zvětšení bylo při zvětšení 140x

Rl. Vallis Alpes - Brázda na Měsíci

217x (XO2.5): brázda byla rozumně nasvícena, podobně jako na NASA snímku. Zkoušel jsem asi deset minut vykoukat tenkou dlouhou brázdu, ale nepovedlo se. Asi v půlce velkého údolí by z jedne strany téměř kolmo na něj tmavši mírně zahnutý zářez. Pravděpodobně to byl stín nějakého vhodně nasvíceného hřebene.

Maginus - Kráter na Měsíci

217x (XO2.5): východ slunce nad tímto kráterem. Vnitřek byl z velké většiny ve stínu, kromě centrální části. Ta je zřejme jako celek vydutá směrem nahoru, a proto byla už osvětlena.