ATC53P: ATC f53P II, f=53mm, (32x, 75')

ATC32: ATC K32, f=32mm, (52x, 48')

TMB16: TMB Supermonocentric 16, f=16mm, (104x, 18')

BGO12.5: Baader Genuine Ortho 12.5, f=12.5mm, (134x, 19')

Del10: TeleVue Delos 10, f=10mm, (167x, 26')

ATC8: ATC Ef8, f=8mm, (209x, 19')

Jupiter - Planeta

104x (TMB16), 134x (BGO12.5), 167x (Del10): kresba přímo od dalekohledu (některé stupně šedi nesedí, např. NEB byl tmavší a NTB světlejší). Test nového objektivu. Kresba bez náznaku termálních efektů hned od začátku pozorování. Obraz brilantní bez náznaku barevné vady, při mírném rozostření je kolem Jupitera fialové halo asi dvojnásobného průměru kotoučku Jupitera. Textura byla bohatá (zvláště v TMB16), hladkost a jemnost podání mi přišla lepší než v AS80/1200. Obraz mi silně kvalitou připomínal obraz v AS110. NTB byl krásně dvojitý, jednotlivé pásy v něm vykazovaly zajímavou nepravidelnou strukturu. Na západní straně pak byl tmavší pás. STB vykazoval na východní straně ve chvílích zlepšeného seeingu zajimavý tmavý kontrastní tenký proužek. Zdálo se mi, že nelemuje přesně okraj polární oblasti. SEB byl prakticky jednotitý, jen směrem k oběma okrajům se tmavší část zužovala. NEB byl hodně uzký a šlo z něj vykoukat asi 2-3 zřetelné výběžky a pak ještě jeden neurčitý poblíž meridiánu. Ten se chvílemi jevil hodně podlouhlý.

NGC 3623 (M65), NGC 3627 (M66), NGC 3628

32x (ATC53P), 104x (TMB16), 167x (Del10): kresba hlavně při zvětšení 32x. Detaily dokresleny dle pozorování při větších zvětšenách . Viz. kresba.

NGC 3623 (M65) - Galaxie

32x (ATC53P), 104x (TMB16): viz. kresba. V malém zvětšení podlouhlý tenký ovál s centrálním stelárním zjasněním. Jižní konec se zdál, že má zjasnění, ale větší zvětšení ukázalo, že je tam hvězda. Ve velkém zvětšení jádro není stelární, ale má podobu kruhové jasné skvrnky. Na severním konci problikuje bočním pohledem drobné zjasnění. U jížního cípu galaxie, směrem na západ je slabá hvězda, která je po chvíli rozkoukání vídět po většinu doby. Dle CdC má visuální jasnost V=12.4. Trochu dál, na východ od jižního cípu mi tam něco problikovalo, ale nebyl jsem si jistý. Dle CdC je v těch místech hvězda o visuální magnitudě V=14.1.

NGC 3627 (M66) - Galaxie

32x (ATC53P), 104x (TMB16), 167x (Del10): viz. kresba. Při zvětšení 32x to byla nejnápadnější galaxie z tria. Díky blízkým 4 hvězdám vyvolávala navíc trochu dojem otevřené hvězdokupy. Měla jasné stelární jádro a středně silně protáhlý tvar ve směru sever-jih. Zdálo se mi, že severní část je mohutnější. Velké zvětšení ukázálo jasné, téměř bodové jádro. Opět byl tělo mohutnější v jižní části. Centrální část vykazovala drobné těžko vykoukatelná zjasnění. Jejich podoba se pořád měnila, nicméně asi nejnápadnějším útvarem byl náznak příčky, který ukazoval na jasnou hvězdu NWN od jádra. Zdá se, že tohle jsem viděl dobře. U jižního konce galaxie, kousek na západ byla při velkém zvětšení viditelná další slabá hvězda, dle CdC má visuální jasnost V=13.4. Pátral jsem i po výběžku, ale nic určitého jsem neviděl. Zdálo se mi, že na sever od jádra, do rovnostránného trojúhelniku s jádrem galaxie a jasnou hvězdou problikuje zjasnění. Myslel jsem si, že je to onen výběžek, ale ten je jinde (na jih od jádra a bylo to pravděpodobně ono širší tělo).

NGC 3628 - Galaxie

32x (ATC53P), 52x (ATC32), 167x (Del10): viz. kresba. Při menších zvětšeních podlouhlá, po chvíli rozkoukání docela zřetelná. Velikost odhaduji na 8'. Západní část je méně nápadná a je tenčí, střed a východní část je širší. Ze severní strny se zdá být galaxie ostřeji ohraničená. Velké zvětšení ukazuje v centrální části dvě podélná zjasnění, jinak je galaxie prakticky neviditelná.

Star Test - Test na hvězdě

104x (TMB16): se zenitovým hranolem a bez filtru. Testovaná hvězda byl Regulus. Při mírném rozostření směrem dovnitř (asi 4-5 vnitřních kroužků) je tělo obrazce mírně nažloutlé a okraj je jemně do fialova. Při přeostření směrem ven se barvy vystřídají. Centrum získá jemně fialový nádech okraje jsou dožluta. Pokud jde o sferickou vadu, tak obrazce byly identické na obě strany od ohniska. Vnitřní kroužky byly zřetelně viditelné a nevyžadovaly žádné soustředění. Vnější kroužek byl jasnější, tak jak má být. Při přeostření se neměnil se ani poměr jasností vnitřních kroužků vůči vnějšímu. Sferická vada bude určitě pod lambda/8. Jediné, co objektiv vykazoval byl velmi mírný náznak astigmatismu, ale kdo ví, jestli to není prostě jenom neskolimovaným výtahem a objektivem. Krouřky kolem zaostřené hvězdy vypadaly rozumně, ale hvězda byla příliš jasná na pořádné posouzení. Každopádně jsem si nevšimnul žádné barevné vady.

104x (TMB16): přímý pohled bez zenitového hranolu a bez filtru. Testovaná hvězda byl Regulus. Zopakoval jsem test i bez hranolu. Výsledky byly identické. Astigmatismus byl možná o chlup menší.

ξ UMa - Dvojhvězda

167x (Del10): nádherný pár. Dvě téměř se dotýkající se kuličky jemně lemované prvním difrakčním kroužkem. Malý rozdíl jasnosti Δm~0.4. Jemný neurčitý barevný kontrast. Většinou se mi hlavní složka zdála zlatavá a druhá slabší složka bělejší možná i mírně modřejší. Někdy se to ale obrátilo. Posiční úhel jsem odhadnul na 155°, nechápu, jak jsem se mohl takhle seknout (možná jsem si spletl pohyb v deklinaci s pohybem v rektascenzi.

NGC 2841 - Galaxie

32x (ATC53P): zřetelný, silně podlouhlý obláček.

NGC 2681 - Galaxie

32x (ATC53P): bočním pohledem vyleze zřetelný podlouhlý flíček.

52x (ATC32): stelární jádro, mírně protažená severo-jižním směrem. Docela nápadná.

Mars - Planeta

167x (Del10), 209x (ATC8): Čas pozorování 22:00-22:15UT, průměr kotoučku 14.4''. Natočená byla zrovna ta nudná čast povrchu planety, nicméně i tak mám z pozorování velmi dobrý pocit. Seeing byl stále docela dobrý i takhle nízko nad obzorem, obraz byl při zvětšení 167x slušně stabilní, 209x už bylo trochu moc. Na koutoučku planety se nacházely dva středně výrazné albedové útvary. Severní polární čepička lemovaná tmavším pásem a jasná bílá skvrna poblíž rovníku na západním okraji. Ta byla ze severní a jižní strany ohraničena kratšími tmavšími výběžky. Zbytek povrchu vykazoval velmi jemnou texturu. Planeta měla krásný naoranžovělý odstín. Západní část byla jasnější, východní část vykazovala neurčité jemně nahnědlé flíčky a fleky. Bylo těžké se v nich vyznat - jednak jsem stál a jednak to byl opravdu jen jemný kontrast. Na sever od rovníku se nacházel rozsáhlejší světlejší skvrna, u jižního pólu byl nápadnější tmavší proužek. Celkový dojem z pozorování byl vynikající.