Letos uplynulo sto let od narození RNDr. Miloše Václava Lokajíčka, DrSc. Narodil se 20. srpna 1923 ve Starém Plzenci u Plzně a zemřel 7. listopadu 2019 v Praze. Dožil se tedy 96 let, během kterých byl velmi činný. V jeho životě a práci bylo patrné propojování hlubokých znalostí přírodních věd (především fyziky a biofyziky), filozofie vědy, katolické víry a křesťanské kultury i s jejími hodnotami. Byl velmi aktivní i v oblasti rodinného a společenského života.
Lokajíčkovo působení ve vědě je neodmyslitelně spjato s Fyzikálním ústavem (FZU). Vědeckým pracovníkem FZU se stal již začátkem roku 1954, kdy ústav vznikl. Letos si ústav připomíná 70. výročí. Lokajíček tedy většinu svého života i období rozvoje FZU pracoval právě v tomto ústavu.
Na stránkách FZU lze najít o Lokajíčkovi článek, který vyšel při příležitosti jeho devadesátiletých narozenin [1], při příležitosti výročí sta let od Lokajíčkova narození vyšel nový článek [2], který shrnuje jeho celoživotní působení především ve fyzice. Lze v něm ovšem najít i shrnutí jeho činnosti i v řadě jiných oblastech. Informovali jsme i o jeho úmrtí.
Jedním z autorů článku je Vojtěch Kundrát, který byl jeho nejbližším spolupracovníkem padesát let. Druhým spoluautorem je Jiří Procházka, který s Lokajíčkem odborně spolupracoval v nejrůznějších formách dvacet let. Článek tak poskytuje i mnohé informace z Lokajíčkova odborného, rodinného i osobního života, které jsou u jiných osobností často zcela neznámé. Mnohé z uvedených informací jsou ovšem důležité pro hlubší pochopení Lokajíčkových článků, kterých napsal celou řadu v různých oblastech lidského poznání a při různých příležitostech. Mnohé z nich má smysl číst i po mnoha letech od jejich napsání.
Lokajíčkův život byl značně ovlivněn komunistickým režimem, který ho uvěznil za "velezradu" spočívající v tom, že byl věřící, že se aktivně účastnil v křesťanském společenství "Rodina" [3]. Komplikace s komunistickým režimem měly přímo i nepřímo dopad na jeho život i mimo dobu věznění.
Ve fyzice se věnoval jednak experimentální, ale především teoretické částicové fyzice a základnímu fyzikálnímu výzkumu obecně. Během života narazil na několik hlubších problémů v základním fyzikálním výzkumu, které dle jeho názoru často velmi zpomalují či dokonce blokují další rozvoj fyziky. Seznam otevřených otázek v základním fyzikálním výzkumu, které formuloval, lze najít v [2].
Druhou jeho velkou oblastí odborného zájmu byla biofyzika, především radiobiologie a radioterapie. Tedy obory úzce související s účinkem záření na lidský organismus a léčením onkologicky nemocných pacientů. Začal uvádět do chodu nové přesné ozařovací techniky v léčbě nádorových onemocnění prakticky jako první v celé východní Evropě. V Československu a později v České republice zanechal i v této oblasti nesmazatelnou stopu.
Lokajíček považoval za přínosné a vlastně nezbytné věnovat se a dále rozvíjet i filozofii, především ve vztahu k přírodním vědám. Předmět, metodu i cíle vědy měl promyšlené podstatně hlouběji, než je běžné. I to mu bezpochyby pomohlo se rychleji orientovat v nejrůznějších oborech. Také mu to umožnilo efektivněji provádět i mezioborové studie, které jsou v mnoha případech naprosto nezbytné (jako např. v radiobiologii a radioterapii).
Jedna ze sekcí článku [2] je věnována i víře, životním hodnotám a smyslu vědeckého výzkumu. Lokajíček jako vědec a zároveň aktivní katolík mohl k tématu vědy a víry přistupovat s kombinací odborných znalostí a životních zkušeností, které jsou širší, než je obvyklé. Proto jsou také zvlášť zajímavé a cenné jeho názory v této oblasti. Některé jeho články mají i úzký vztah k teologii.
Závěrečné dvě sekce článku [2] jsou věnovány rodinnému zázemí a dalším skutečnostem, které dále dokreslují Lokajíčkův život a jeho osobnost. Článek tak poskytuje jak ucelenější pohled na Lokajíčkův život, tak i na jeho představu o současném stavu základního fyzikálního výzkumu a možnostech jeho dalšího rozvoje. Lze ho tak doporučit těm, kdo se chtějí lépe orientovat v základním fyzikálním výzkumu a chtějí mít i hlubší a dlouhodobější vizi.
Lokajíčkovi patří obrovský dík za jeho přínos jak ve fyzice a biofyzice, tak i v interdisciplinárních studiích. Zvlášť příkladným by mělo být jeho nepolevující úsilí směřující k vytvoření vědeckého prostředí, které by nebylo chápáno pouze jako bojiště, na němž je prvořadým cílem získat osobní prestiž, ale jako vlídný prostor, který by každému poskytoval příležitost k hledání pravdy o světě, a tím i dopomáhal k růstu osobnosti.
Lokajíček tak pro každého může být zdrojem inspirace v celé řadě oblastí, které může dále rozvíjet podobně jako to dělal on.
Literatura
1. L. Judas, V. Kundrát: Dr. Lokajíček devadesátiletý, Československý časopis pro fyziku 64, 142-145 (2014).
2. J. Procházka a V. Kundrát: Československý časopis pro fyziku 5, 418-427 (2023).
3. Pamět národa: Pamětník prof. RNDr. Miloš Lokajíček, DrSc.