ATC53P: ATC f53P II, f=53mm, (32x, 75')

TMB16: TMB Supermonocentric 16, f=16mm, (104x, 18')

A-16: Zeiss ZAO-16, f=16mm, (104x, 27')

A-10: Zeiss ZAO-10, f=10mm, (167x, 17')

A-6: Zeiss ZAO-6, f=6mm, (278x, 10')

XO5: Pentax XO5, f=5.1mm, (327x, 8')

α CMa - Dvojhvězda

278x (A-6): se zenitovým hranolem náznak průvodce

278x (A-6): když jsem hranol vyndal a pozoroval přímo, tak šel průvodce vidět se zřetelně menším úsilým. Obraz Síria A byl nezvykle stabilní, kolem pěkného Airyho disku bylo vidět nekolik difrakčních kroužků, relativně velmi slušně definovaných. Z kroužků bylo vidět zřetelně dlouhé, pomalu měnící se oblouky. Sírius B vypadal jako drobná slabá skvrnka problikující na krátké okamžiky východně od Síria a ve správné vzdálenosti. U okuláru jsem byl téměř na 100% přesvědčen, že je to opravdu Sírius B. Doma mě pak ale zmátlo, že mnou určený poziční úhel PA110° nesedí se současnou hodnotou kolem 70°. Dojem z pozorování byl ale natolik přesvědčivý, že si myslím, že jsem se u too pozičního úhlu spletl. Jednak jsem ho určoval vůči driftu montáže a ne oblohy, a montáž byla ustavena jen velmi nahrubo (neměl jsem z místa pozorování ani výhled na Polárku), a pak jsem možná mohl zapomenout, že bez hranolu refraktor stranově nepřevrací a mohl jsem si splést severní a jižní směr.

θ₁ Ori - Dvojhvězda

167x (A-10): stále bez zenitového hranolu. Oblast už byla těsně nad stromy, ale rozhodl jsem se zjistit, jak vypada Trapéz za vynikajícího seeingu. Byla to nádhera, nejen komponenta E, ale i F byly stabilně k vidění koncentrovaným pohledem klidně i po dobu několika vteřin, navíc opakovaně, prakticky kdykoliv jsem se soustředil a nebylo třeba čekat.

NGC 2392 - Planetární mlh.

327x (XO5): rozhodl jsem se kouknout na Eskymáka za tohoto vynikajícího seeingu. Nepodařilo se mi ale vykoukat něco nového oproti včerejší noci. Drobné zjasnění, nebo výběžek byl na severním okraji hala obdobně vytušitelný.

NGC 2420 - Otevřená hv.

32x (ATC53P): velmi hezký stříbřitý nadýchaný drobný obláček, mírně zrní. Moc hezké.

104x (A-16): obláček se rozpadl na 5 velmi slabých hvězd na mlhavém pozadí. Průměr odhaduji na 1/12 ZP, tj. asi 2-3'.

Sachariansen 1, HD 93847

32x (ATC53P): pět jasnějších hvězd do tvaru písmene J. Průměr asi šestina zorného pole, tj. kolem 12'. Nejjasnější hvězda (ta ve středu otočky písmene J) má odlišný barevný odstín od ostatních, řekl bych, že je mírně nazlátlá. Doma jsem zjistil, že tato hvězda má značení HD93847, je vizuální magnitudy 7.45 a spektrálního typu B9. Je zajímavá tím, že má pravděpodobně za průvodce bílého trpaslíka.

NGC 3310 - Galaxie

32x (ATC53P): všimnutelná i v tomto menším zvětšení. Drobná téměř stelární. Severně od ní je velmi slabá hvězda.

104x (TMB16): v okuláru A-16 jsem si všimnul drobných nevýrazných detailů. Vytáhnul jsem monocentrický okulár abych je potvrdil. Centrální část galaxie je kruhová s jasným stelárním zjasněním v centru. Bočním pohledem se trochu protahuje při PA~70°, jako kdyby byl v tomto pozičním úhlu na východní straně nějaký výběžek nebo zjasnění, viz. nákres. Při tomto zvětšení jsem si kromě slanbé hvězdy severně (V=11.95) všimnul ještě jedné, slabší. Ta má dle CdC visuální jasnost V=12.75. Průměr galaxie odhaduji na třetinu vzdálenost k hvězdě na sever, tj. asi na 1.2'.

Σ 1520 - Dvojhvězda

32x (ATC53P): při hledání NGC3631 jsem narazil na tento hezký, v tomto malém zvětšení, relativně těsný pár bílých hvězd. Doma jsem jej identifikoval jako STF1520.

NGC 3631 - Galaxie

32x (ATC53P): ničeho jsem si nevšimnul, obloha byla trochu světlá díky oparu a plošně méně jasnější galaxie mohla být neviditelná.

104x (A-16): ani tady jsem si nebyl jistý. Něco jsem tam bočním pohledem viděl, ale velmi těžko se rozhodovalo, jestli je to galaxie, nebo jen pár slabých hvězd. Navíc jsem si ani nebyl jistý, že ji mám při tomto zvětšení v zorném pole. Interstallarium Deep Sky Atlas moc hvězd v okolí neměl, a nebylo to ani lepší, když jsem si domů zašel pro Uranometrii2000.0.

NGC 3718 - Galaxie

32x (ATC53P): galaxie bočním pohledem jde vidět. Má mlhavé, téměř stelární jádro. Chvílemi problikuje jako tenká čárka při PA~20°.

104x (A-16): při tomto zvětšení je prakticky neviditelná.

Jupiter - Planeta

104x (A-16): i když byl Jupiter nízko a směrem nad střechy rodinných domů, tak byl obraz naprosto stálý a plný detailů. Pustil jsem se do kreslení s tím, že tohle nemám šanci ani zachytit. Nicméně po pár minutách, jen co jsem zaznamenal hlavní rysy se obraz začal vlnit. Jupiter se patrně dostal do nějakého teplého proudu, čekal jsem dalších pět minut, ale obraz se nelepšil. Kresba tedy zachycuje jen hlavní dobře viditelné rysy, které jsem stihl zaznamenat během asi dvou minut.