O-25: Zeiss O-25, f=25mm, (22x, 1.9°)

XO5: Pentax XO5, f=5.1mm, (110x, 24')

TMB7+TV2.5x: TMB Supermonocentric 7 + Powermate 2.5x, f=2.8mm, (200x, 9.2')

XO2.5: Pentax XO2.5, f=2.58mm, (217x, 12')

A-6+TV2.5x: Zeiss ZAO-6 + Powermate 2.5x, f=2.4mm, (233x, 13')

XO5+TV2.5x: Pentax XO5 + Powermate 2.5x, f=2.04mm, (275x, 9.6')

Mars - Planeta

275x (XO5+TV2.5x), 233x (A-6+TV2.5x), 217x (XO2.5): většinu času probíhalo pozorování při největším zvětšení 275x. Přišlo mi, že ty duchařiny jsou nejlépe definované. Lépe se odhadoval jejich tvar a umístění. Měnší zvětšení taky nebyla špatná, tam mi zase přišly zajímavější tmavé albedové útvary.

Saturn - Planeta

110x (XO5): nádherný ostrý a stabilní obraz. Pohled chytal za srdce. Nicméně ne všechny detaily byly při tomto malém zvětšení vidět.

217x (XO2.5): Saturn už byl moc tmavý.

200x (TMB7+TV2.5x): tohle zvětšení mi přišlo jako optimální kombinace. Kotouček byl ještě docela jasný, ne ale moc, aby nešly vidět jemné odstíny barev. Zvětšení bylo tak akorát a šlo poznat, že po většinu času je pohled limitovaný seeingem. Ve chvílích klidu byl obraz pěkně ostrý. Cassiniho dělení bylo poznat po téměř celé délce prstence. Dokonce šlo chvílemi vytušit i krepák (prestenec C). NEB byl zřetelný, chvílemi jemně nahnědlý a dvojitý. Severně od něj pak byla bohatá textura s jemnými pastelovými odstíny.

α Sco - Dvojhvězda

217x (XO2.5), 275x (XO5+TV2.5x): nic. Antares jsem při 275x pozoroval soustředěně asi 5 minut. Na jeden krátký okamžik jsem měl pocit, že jsem něco viděl při PA~ 270°, ale už se to neopakovalo. Jak jsem pak ověřil z katalogu, tak pozice seděla. Možná to byla opravdu druhá složka.