Mnoho objektů vzdáleného vesmíru se jeví na první pohled v dalekohledu jako slabé mlžinky. Je fascinující, kolik informací o těchto vzdálených flíčcích dokázalo lidstvo shromáždit. V éře internetu navíc není problém dostat se k nim. Poslední dobou mě nepřestává překvapovat, jak často naleznu zajímavé informace i o těch nejtuctovějších mlžinkách. Mnohdy se i něco přiučím a zjistím, jak moc se změnil náš pohled na vesmír od doby, kdy jsem coby kluk hltal první astronomické knihy. I naše znalost oblohy se vyvíjí. Stále se objevují nové objekty, některé z nich jsou kupodivu v dosahu i těch nejmenších dalekohledů.
Druhý aspekt, který mě na pozorování vzdáleného vesmíru fascinuje, je že k takovému průzkumu není potřeba velký dalekohled - ten samozřejmě není překážkou, ba naopak. S trochou zkušenosti mnohé ze slabých flíčků nabývájí při pečlivém pozorování individuální rysy. Baví mě hledat, zdokonalovat a posouvat své pozorovatelské hranice. Většinu pozorování jsem tedy uskutečnil skrz malé dalekohledy.
Postupně se ve mě začala rodit myšlenka nějak tyto informace zpracovat a dát jim ucelenější podobu. Abych se vůbec přinutil něco napsat, tak jsem tyto pozorovatelské články nabídnul redakci
Astropisu. Díky tomu získaly některé články i pěknou grafickou podobu. Nijak systematicky nesleduji novinky v oboru astronomie. Také nejsem astronom. Berte tedy moje astronomické výklady s rezervou.
Zvolil jsem formát podobný pozorovatelským článkům ve Sky&Telescope. Tedy výběr malého kousku oblohy tak, aby bylo možno projít všechny během jedné noci. Proto také název Hvězdné procházky, rozhodně to nebou to žádné túry. Snad Vás take inspirují.