Nacházíte se

Zemřel fyzik a vodák Ing. Ivan Herynek, CSc.

V pondělí večer, 2. července 2018, zemřel neočekávaně po krátkém pobytu v nemocnici, ve věku 80 let Ing. Ivan Herynek, CSc., dlouholetý pracovník Fyzikálního ústavu Československé akademie věd v Praze a později po rozdělení státu, Akademie věd ČR – Obr.1.

Obr. 1 Ing. Ivan Herynek, CSc.

Narodil se 9. prosince 1937 v Praze. Dětství a mládí prožil v Heřmanově Městci. V Chrudimi absolvoval jedenáctiletou střední školu a po maturitě se rozhodl pro studium jaderné fyziky na Fakultě technické a jaderné fyziky Českého vysokého učení technického v Praze, kde v roce 1960 obhájil svou diplomovou práci na téma „ Hvězdice vyvolané protony 9 GeV“, vypracovanou na základě studia nukleárních emulzí ozářených protony o energii 9 GeV na synchrofázotronu Laboratoře vysokých energií Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně u Moskvy.

Po složení Státní závěrečné zkoušky a získání diplomu inženýra pokračoval ve zmíněném studiu dále na své fakultě a posléze byl přijat do práce ve Fyzikálním ústavu ČSAV v Praze, Oddělení vysokých energií a kosmického záření, do skupiny, kterou vedl známý vědec RNDr. Jaroslav Pernegr, CSc. Sídlila v přízemí domu, naproti známěmu pivovaru „U Fleků“ v Křemencově ulici. Ve skupině, která se zabývala studiem kosmického záření a vysokoenergetickými experimenty prováděnými na urychlovačích částic metodou jaderných emulzí, pracovala řada fyziků a laborantek, které emulze prohlížely a měřily pomocí specielních mikroskopů a dalších optických zařízení. Částice kosmického záření, či částice urychlená na vysokou energii v urychlovači vyvolala v nukleární emulzi interakci - srážku, při které se vygenerovala řada dalších částic a tím zanechala stopu, která umožňovala studium jejich fyzikálních vlastností. Experimenty se prováděly většinou v rámci mezinárodních spoluprací.

Ivan Herynek se zabýval studiem interakcí podivných částic. Stal se rovněž účastníkem experimentu v mezinárodní kolaboraci s polskou laboratoří - Institutem badaň jadrowych a Univerzitou ve Varšavě, která studovala s dalšími členy spolupráce – Univerzitami v Bruselu, Dublinu a ULC a WLC London, v intervalu 1962 - 1969 mimo jiné rovněž hyperfragmenty. Strávil ve varšavských laboratořích v období let 1963 - 1964 několik měsíců a získal tam vědecký materiál pro svou kandidátskou disertační práci „Produkce hyperfragmentů rychlými mezony K ̄ “, kterou obhájil ve svém mateřském Fyzikálním ústavu ČSAV v Praze, v roce 1969.

Obr. 2. Ivan Herynek (druhý zprava) se spolupracovníky na poradě v Oddělení vysokých energií Fyzikálního ústavu ČSAV v Praze. Zleva sedí Jiří Chýla a Jan Řídký z Oddělení, zprava Josef Žáček z Matematicko-fyzikální fakulty UK.

Zde spolupracoval Ivan Herynek rovněž v letech 1967 – 1970 s řadou dalších kolegů z Oddělení vysokých energií na fyzikální analyse filmů z vodíkové komory v CERN, která zaznamenávala srážky antiprotonů s energiemi 3, 6 GeV a také 5, 7 GeV s protony komory - Obr. 2.

V roce 1969 nastoupil na dlouhodobý pracovní pobyt do vědeckého ústavu Max-Planck-Institutu v Mnichově, kde strávil s krátkými přestávkami v experimentech tři roky. Skupina tam pracovala v období let 1969 – 1978 na studiu hyperonů (ve spolupráci s Vanderbilt University v Nashville - USA a Niels Bohr Institutet v Kodani), které byly nalezeny v interakcích protonů urychlovače v CERN – Ženeva ve speciální bublinové komoře HYBUC. Pracovala v silném magnetickém poli a měla zvláštní zařízení, umožňující proti jiným komorám její rychlé cyklování. Spolu s ostatními vědci se tam I. Herynek věnoval zejména přesnému měření magnetického momentu hyperonu Ʃ‾.

Obr. 3. Ivan Herynek (první zleva) ve Fyzikálním ústavu ČSAV, na poradě členů kolaborací - elektronického experimentu BIS a bublinové komory Ludmila, na urychlovači v Serpuchově. Vedle něj stojí Jaroslav Cvach (oba jsou (členy kolaborace Ludmila), za ním Jan Hladký a Jan Votruba a sedí Antonín Prokeš (všichni z experimentu BIS).

Koncem šedesátých let minulého století byl v SSSR v Ústavu fyziky vysokých energií Protvino u Serpuchova vybudován tehdy největší urychlovač na světě – protonový synchrotron s energií do 70 GeV. Počátkem sedmdesátých let byl z něj vyveden antiprotonový svazek energie 22.4 GeV do vodíkové bublinové komory. O všechny experimenty na tomto urychlovači s nejvyšší energií na světě byl dlouhodobě celosvětový zájem. Na uvedený svazek navrhly společně tři československé laboratoře – Fyzikální ústav ČSAV v Praze, Fyzikální ústav SAV v Košicích a Matematicko-fyzikální fakulta Karlovy Univerzity v Praze - projekt experimentu, který byl přijat v rámci spolupráce se Spojeným ústavem jaderných výzkumů v Dubně u Moskvy. V dalším období byly do této komory vyvedeny ještě svazky neutronů energie 6 GeV a deuteronů energie 12 GeV. I. Herynek byl jedním z účastníků tohoto experimentu v komoře Ludmila v období 1970 – 1988 po svém návratu z Max- Planck-Institutu v Mnichově. Byl rovněž po delší dobu zodpovědný za proces zpracování experimentálních údajů pocházejících z bublinových komor a stal se tím rovněž jako fyzik vedoucí laborantek – Obr. 3. Ve svých povinnostech byl také velkým pomocníkem studentů a diplomantů, kteří se v této metodice v našem Oddělení v době svého studia zaučovali. Mnozí na něj proto dodnes vzpomínají s velkými sympatiemi. V uvedeném období se konala řada společných porad a konferencí všech účastníků kolaborací experimentů BIS a Ludmila zejména na hradech a zámcích Československé akademie věd a Slovenskej akadémie vied, kterých se Ivan Herynek rovněž zúčastňoval, viz Obr. 4 a Obr. 5.

Po zahájení výstavby unikátního elektron – protonového collideru HERA v laboratoři DESY (Deutsches Elektronen Synchrotron) Hamburg v roce 1984, vznikl v připravovaném experimentu H1 nedostatek pracovních sil. Byla proto uskutečněna nabídka účasti na výstavbě jeho aparaturního zařízení i laboratořím ze zemí východního bloku, včetně Československa – v Praze a Košicích. V roce 1986 došlo k prvnimu dohovoru představitelů laboratoří DESY, Fyzikálniho ústavu ČSAV, Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu experimentálnej fyziky Slovenskej akadémie vied a Univerzity P. J. Šafárika v Košiciach o možné účasti pracovníků těchto institucí na uvedeném experimentu.

Obr. 4 Ivan Herynek - první zprava a Ján Pišút z Univerzity J. A. Komenského v Bratislavě – třetí zprava, na večerní poradě na zámeckém hradě ve Smolenicích u Bratislavy.

Ivan Herynek se mohl spolu s několika dalšími československými spolupracovníky velké mezinárodní spolupráce (39 laboratoří z 13 zemí) na experimentu H1 v Hamburgu aktivně zúčastnit již od počátku oficiálně dohodnuté spolupráce. Mnoho dalších pracovníků z Prahy a Košic vyrábělo různé části aparaturního zařízení v československých laboratořích a aktivně se zapojilo do účasti na experimentu collideru HERA v Hamburgu až po „sametové revoluci“ roku 1989.

Vykonávaly se tam práce na rozvoji různých částí aparatury a rovněž povinná účast všech spoluautorů experimentu H1 ve směnách při získávání experimentálních i technických údajů na urychlovačích. Ivan Herynek se jich až do konce činnosti H1 experimentu na HERA v roce 2007 rovněž dlouhodobě zúčastňoval. Byla to např. spoluúčast na výstavbě nového přesného zadního vláknového kalorimetru SPACAL, na konstrukci a výstavbě zařízení pro přesné měření luminozity a na dalších inovacích aparatury, kde bylo např. třeba provádět měření radiační oddolnosti scintilátorů a skla.

Obr. 5 Ivan Herynek s Alicí Valkárovou v diskusi na konferenci v zámeckém parku.

Během své vědecké činnosti byl Ivan Herynek spoluautorem mnoha desítek prací i v prestižních zahraničních časopisech, publikovaných v rámci uvedených kolaborací s výsledky experimentů.

Obr. 6a Ivan Herynek – vodák na Otavě v roce 1976 (vlevo).

Obr. 6b Ivan Herynek – vodák na Sázavě v roce 2003 (uprostřed s kajakem).

Ivan Herynek se celoživotně věnoval svému nejmilejšímu sportu – vodáctví, viz Obr. 6a a 6b. Od svého příchodu do Fyzikálního ústavu tento zájem propagoval i mezi svými spolupracovníky. V ústavu provozovalo sportovní činnost nejen mnoho mladých spolupracovníků. Věnovala se jí pravidelně i řada starších. Populární byl rovněž volejbal, tenis, fotbal, lyžování a horolezectví. Ivan přispěl ke vzniku vodáckého kroužku v ústavu a pečoval o jeho rozvoj. Staral se o organizaci víkendových vodáckých zájezdů pro pracovníky ústavu během roku a s dalšími kolegy spolupořádal letní vodácké tábory pro děti zaměstnanců, viz Obr. 7. K jeho vodácké činnosti patřila i stálá péče o vodácké vybavení, aby bylo stále funkční a k dispozici případným zájemcům.

Obr. 7 Ivan Herynek (uprostřed) na dětském vodáckém táboře.

Organizoval vodácké kurzy pro začátečníky i pokročilé, kde to bylo možné. Týkalo se to i různých vědeckých konferencí a shromáždění, pokud se konaly během letních měsíců v blízkosti vodních ploch neb toků. Kolegy udivoval prováděnými „eskymáky“ a jinými jeho vodáckými triky. Trpělivě je zaučoval do tajů vodáckého „řemesla“ a spolu s nimi se radoval z poznání nové sportovně-konferenční činnosti a racionálního využití volného času.

Jan Hladký