Souhrn

Krystalografie a mineralogie jsou úzce spjaté vědní obory. S rozvojem mineralogie, zejména na konci 19. století a v první polovině 20. století, nastal i prudký rozvoj krystalografie, jakož její mladší vědní sestry. Do objevu fenoménu difrakce RTG záření na atomární struktuře krystalických látek Waltherem Friedrichem, Paulem Knippingem and Maxem von Laue byly krystaly proměřovány pomocí optických goniometrů a o jejich vnitřní stavbě se toho vědělo pramálo. Současná mineralogická krystalografie využívá všech moderních difrakčních metod, včetně rozptylu elektronů za využití transmisních elektronových mikroskopů, ke studiu složitých krystalických látek, které se nalézají v přírodním prostředí a jejich fázových změn (reakcí).

Text

Skupina mineralogické krystalografie se zaměřuje na studium struktury a chemismu environmentálně důležitých minerálů. Jedná se často o přírodní hydratované soli kyslíkatých anorganických kyselin, které obsahují jednak těžké kovy, jako například Bi, Pb, Sb, či jiné nebezpečné prvky (U, Th). Mezi další důležité objekty studia patří sulfosole obsahující těžké kovy, zejména Tl, a produkty jejich zvětrávání. Skupina se také věnuje řešení a upřesňování složitých krystalových struktur, a to zejména zdvojčatěných krystalů a modulovaných struktur. V neposlední řadě se skupina zabývá strukturní analýzou a popisem nových minerálů. Právě nové minerály mají často naprosto neočekávané struktury, které vykazují unikátní strukturní prvky. Ty pak bývají impulzem k důkladnějšímu studiu vlastností příbuzných struktur a látek.