Anomální Hallova vodivost (AHC) obecně vykazuje tři různé režimy v závislosti na podélné vodivosti. V režimu velmi malé vodivosti klesá AHC s klesající vodivostí. Pro lépe vodivé systémy se AHC stává nezávislou na podélné vodivosti, tzv. vnitřní režim, a získané experimentální hodnoty jsou v dobré shodě s teoretickými výsledky pro ideální Blochovy systémy. V režimu vysoké vodivosti experimentálně získaný AHC opět roste lineárně se stoupající vodivostí. Avšak s klesajícím rozptylem se blíží limitnímu případu ideálního Blochova systému a AHC by měla být stejná jako ve vnitřním režimu. Řešení tohoto problému je hlavním cílem našeho dalšího výzkumu.
V režimu vysoké vodivosti, kde není rušení interference elektronových vln omezeno na malé oblasti, lze očekávat zvýšení vlivu povrchových stavů. K pochopení jejich účinku je možné použít již rozvinutý jednoduchý dvourozměrný model sítě. Tento model splňuje nezbytnou podmínku pro vznik Hallových efektů a pro porušení symetrie časové inverze. Energetická spektra a odpovídající vlastní funkce pásu ukazují na výskyt hranových stavů, a to nejen v oblastech energetické mezery, ale také přímo v oblasti pásů. Problém, který tak musí být v této souvislosti vyřešen, je vyvinout metodu pro stanovení anomální Hallovy vodivosti v závislosti na okrajových podmínkách.
