Vliv nanočástic na buněčné funkce je podmíněn jejich adhezí k buňkám, příjmem a subcelulární distribucí. Do značné míry tyto procesy závisí na charakteru nanočástic, jako je jejich materiál, velikost a chemická modifikace jejich povrchu. Avšak mnoho faktorů zůstává neobjasněných. I přes schválení některých léčiv založených na nanotechnologiích byla jejich implementace z laboratorního výzkumu do klinické praxe za posledních 20 let pomalá a mnoho z nich narazilo na problém nežádoucích vedlejších účinků, což vedlo k jejich stažení léčiv z farmaceutického trhu.
Hlavní překážkou je nedostatek informací o principu interakcí nanočástic a buněk na subcelulární a molekulární úrovni. Náš výzkum se zaměřuje na studium mechanismů příjmu, zpracování a buněčných odpovědí na nanočástice, konkrétně ve vztahu k jejich hepatotoxickému potenciálu. I když nedávné studie zaznamenaly hepatotoxické účinky vyvolané nanočásticemi, tyto dosud nebyly přímo spojeny s onemocněními jater a mechanismy, které je způsobují, stále nejsou dostatečně objasněny. Kromě toho byly ve stávajících studiích toxické účinky na již poškozená játra, jako jsou játra s tukovou degenerací, fibrózou nebo cirhózou, většinou ignorovány.
Studiem těchto klíčových oblastí si klademe za cíl překlenout mezery ve znalostech a zlepšit bezpečnost a účinnost léčiv založených na nanotechnologiích v klinickém využití.
