Většina kovových materiálů je používána ve formě polykrystalů, v nichž jednotlivá zrna o velikosti nm až mm interagují s okolními zrny vlivem odlišné orientace a anizotropie elastických vlastností krystalové mřížky. Důsledkem elastických interakcí je nehomogenita rozložení deformací a napětí v jednotlivých zrnech. Deformace a napětí je potom nutné vnímat jako distribuce, jejichž průměrné hodnoty v dostatečně velkém okolí (reprezentativní objemový element) sledují deformaci a napjatost predikovanou mechanikou kontinua zanedbávající polykrystalickou strukturu. Mezizrnné interakce se vedle elasticity uplatňují také v dalších deformačních mechanismech, které jsou svázané s orientací krystalové mřížky jako např. plasticita dislokačním skluzem nebo dvojčatěním a martensitická transformace. V současně době jsou k dispozici experimentální metody, které umožňují identifikovat vnitřní strukturu polykrystalických materiálů a stav napjatosti v jednotlivých zrnech [3]. Dále jsou k dispozici algoritmy implementující matematické metody pro vytváření geometrie polykrystalické struktury. S využitím metody konečných prvků lze pak modelovat interakce mezi zrny. Předmětem práce je analýza interakcí mezi zrny polykrystalického agregátu, jehož model je vytvořen na základě experimentálních dat. Cílem práce je vyhodnotit vztah mezi morfologií vnitřní struktury (velikost, tvar, a orientace zrn, orientace hranic zrn, vzájemná orientace zrn) a interakcí mezi zrny v režimu elastické deformace, případně v průběhu plastických a transformačních deformačních procesů.
Termomechanika slitin s tvarovou pamětí NiTi modifikovaných laserovým žíháním
Text