Přednáška vám ukáže, jak vědci dokáží s využitím rozpadu radioaktivních prvků určit stáří archeologických nálezů, jako jsou kosterní pozůstatky nebo sopečné horniny, a tím poodhalit dávné příběhy naší planety a lidské civilizace. Radiokarbonové datování je nejznámější metodou, která měří množství izotopu uhlíku-14 v organických materiálech a umožňuje určit stáří až 50 000 let starých objektů – třeba dřevěných nástrojů nebo textilií. Když je třeba datovat ještě starší nálezy, přichází na řadu draslíko-argonová nebo rubidio-stronciová metoda, které jsou vhodné pro určování stáří hornin starých stovky milionů až miliardy let. Ještě větší hloubku dodávají metody založené na rozpadových řadách, jako je například uran-thoriová metoda. Všechny tyto techniky jsou úžasným příkladem toho, jak se propojují fyzika a historie, a ukazují, jak věda odkrývá tajemství dávné minulosti s přesností, kterou si předchozí generace jen těžko dokázaly představit.
