Osobnosti FZU

Text

V souvislosti se 70. výročím vzniku Fyzikálního ústavu jsme ve spolupráci s vedoucími oddělení připravili přehled osobností, které působily ve Fyzikálním ústavu (či Ústavu fyziky pevných látek před jeho sloučením s FZU) a které svým působením významně přispěly k rozvoji fyzikálního poznání ve svém oboru a obecněji k pokroku ústavu a české vědy. 

Rádi bychom tyto osobnosti z historie ústavu podrobněji připomněli veřejnosti i kolegům a kolegyním ve FZU; níže naleznete ke každému vědci či vědkyni stručný souhrn jejich činnosti v oboru fyziky a na půdě FZU či ÚFPL (podrobnější stránky připravujeme).

Tento přehled osobností budeme průběžně doplňovat o další významné muže a ženy z historie FZU. Pokud Vás zajímá konkrétní informace k nějaké osobnosti, nebo máte jiný podnět, dejte nám prosím vědět na adresu pr [at] fzu [dot] cz.

RNDr. Vladimír Dvořák, DrSc.
(1934 – 2007) 
Jedna z nejvýraznějších osobností české fyziky, od roku 1995 členem Učené společnosti. Už od začátku své vědecké kariéry byl velmi aktivní a měl talent srozumitelně vysvětlit i velmi složité fyzikální jevy. Zabýval se teorií feroelektrických látek a strukturálních fázových přechodů. Vypracoval např. klasifikaci strukturních fázových přechodů z hlediska symetrie parametru uspořádání v podobě podrobných tabulek. Založil tímto celou školu a metodiku analýzy teplotních anomálií nejrůznějších veličin v okolí fázových přechodů. Později se také věnoval studiu kvazikrystalů nebo tehdy zcela nových metamateriálů. Celý svůj produktivní život spojil s Fyzikálním ústavem AV ČR. Jako ředitel Fyzikálního ústavu působil v letech 1993-2001. Na jeho počest pořádá každoročně Fyzikální ústav slavnostní Dvořákovu přednášku, přednesenou mezinárodně uznávanou autoritou.

prof. RNDr. Jan Fischer, DrSc.
(1932 – 2022)
Jeho profesní život je těsně spojen s dnešním Fyzikálním ústavem AV ČR. Patřil ke generaci jeho zakladatelů a působil v něm od jeho založení 1. 1. 1954. Dlouhá léta byl vedoucím oddělení fyziky vysokých energií. V letech 1985-91 byl vedoucím redaktorem Czech. Journal of Physics B. Hlavním tématem Fischerovy výzkumné činnosti se stalo použití metod analytických funkcí ve fyzice částic.


prof. RNDr. Jan Fousek, DrSc.
(1930 – 2016)
Jeden ze zakladatelů oboru fyziky feroelektrik u nás; jako dlouholetý vedoucí oddělení fyziky dielektrik Fyzikálního ústavu ČSAV se zasloužil o vybudování unikátní laboratoře dielektrické spektroskopie, zaměřené na objasňování fázových přechodů v pevných látkách a kapalných krystalech. Organizoval první Mezinárodní konferenci o feroelektrikách (IMF, Praha, 1963). Tyto konference se dodnes pravidelně pořádají.

prof. Ing. Miroslav Jelínek, DrSc.
(1946 – 2020)
 Byl mezinárodně uznávaným specialistou v oblasti laserové depozice tenkých vrstev a jejich uplatnění v medicíně a dalších oborech. Soustředil se na charakterizaci a analýzu vlastností tenkých vrstev vysokoteplotních supravodičů, feroelektrických materiálů, dopovaných materiálů pro vlnovodové lasery, polymerních materiálů, magnetických vrstev, biokompatibilní keramiky, diamantu-podobných vrstev, tenkých vrstev kvazi krystalických materiálů, perspektivních materiálů a dále na vytváření více-vrstvových struktur. Byl úspěšným řešitelem mnoha českých i mezinárodních grantů a vedl bilaterální spolupráce s odbornými institucemi ve Francii, Řecku, Německu, Polsku, Slovensku, Bulharsku a Itálii.


RNDr. Vladimír Kamberský, CSc.
(1935 – 2014)
Na MFF UK absolvoval v roce 1958, ale do Fyzikálního ústavu ČSAV přišel již skoro o dva roky dříve. Přilákali ho sem starší kolegové, tehdejší aspiranti, s nimiž se seznámil na společné vojenské přípravě. Dodnes aktuální jsou jeho výsledky týkající se vlivu podmínek přípravy vrstev na jejich magnetickou anisotropii. Jeho výzkum tenkých vrstev později zahrnul i feromagnetickou resonanci, která se svým způsobem stala jeho životním osudem, zejména teorie jejího tlumení. Publikoval několik článků, v nichž se odvážil kritizovat Alexe Huberta za jeho interpretaci magnetooptického jevu vznikajícího na nehomogenní magnetizaci těsně pod povrchem složitějších vrstevnatých struktur. Jeho kritika vedla k vyjasnění tohoto efektu a posléze k sérii společných článků s prof. Hubertem a jeho spolupracovníky.

prof. RNDr. Adéla Kochanovská (Němejcová), DrSc.
(1907 – 1985)
Studovala jako první žena matematiku a fyziku na Přírodovědecké fakultě UK. V roce 1944 se stala vedoucí rentgenologického oddělení Fyzikálního výzkumného ústavu Škodových závodů. Oddělení vedla až do roku 1968, kdy bylo již součástí Ústavu fyziky pevných látek ČSAV (dnes FZU). Velký podíl měla na rozvoji oboru rentgenografie, v roce 1960 byla jmenována první českou profesorkou inženýrství a v roce 1968 stala jednou ze tří prvních členek korespondentek ČSAV. Publikovala přes 70 originálních vědeckých prací, první česky psanou souhrnnou publikaci o rentgenologii která se stala základem pro další využití rentgenové analýzy v průmyslu, či vysokoškolská skripta Radiokrystalografie a Strukturní rentgenografie. V roce 1954 založila Rozhovory o rentgenografii, pravidelná setkání pro odborníky z výzkumu i průmyslu, které se konají doposud (již více než 300 setkání).


 

RNDr. František Kroupa, DrSc.
(1925 – 2009)
Světově uznávaný odborník v teorii dislokací. Ve svém rozsáhlém vědeckém i pedagogickém působení zaváděl fyzikální metody studia materiálů, jeho práce, v zahraničí velice citované, sahaly od teorie elastického kontinua, přes mezoskopické modely dislokačních jader až po atomární přístupy k poruchám krystalů. Brzy po vzniku Fyzikálního ústavu zakládal oddělení mechanických vlastností pevných látek, které přes fyziku kovů přešlo až k dnešním progresivním strukturním materiálům. Ve zlomovém roce 1968 byl nejprve oceněn Státní cenou KG. Avšak, jako člen korespondent AV, ostře protestoval proti sovětské invazi, ale zejména proti normalizaci ve vedení AV, v důsledku čehož byl později donucen Akademii věd opustit. K základnímu výzkumu se vrátil po pěti letech do Ústavu fyziky plazmatu. V letech 1966-1970 pracoval jako vedoucí redaktor Československého časopisu pro fyziku, kde se věnoval jeho anglické verzi.

RNDr. Svatopluk Krupička, CSc.
(1922 – 2014)
 Průkopník ve výzkumu magnetických vlastností oxidových materiálů klasických i nových typů, zejména feritů, granátů a perovskitů. Ředitel Fyzikálního ústavu ČSAV v důležitých prvních čtyřech letech po listopadu 1989. Prosadil a řídil základní reorganizaci FZU, díky které došlo k novému formulování vědeckých úkolů i novému způsobu hodnocení vědecké práce, což vedlo k zásadnímu rozvoji vědeckého bádání.

 


RNDr. Leoš Láska, CSc.
(1938 – 2013)
Průkopník ve výzkumu laserových iontových zdrojů, zejména vysoce ionizovaných těžkých prvků. Byl vedoucím pracovní skupiny, která navrhla a postavila dvojstupňový zesilovač jódového fotodisociačního laseru PERUN. Tím byl započat systematický výzkum laserem generovaného plazmatu v České republice, a to v laboratořích PERUN, PALS (Prague Asterix Laser System) a následně i pro potřeby vznikající infrastruktury ELI Beamlines. Jihoitalská regionální konference o fyzice laserového plazmatu PPLA (Plasma Physics by Laser and Applications) uděluje od roku 2013 „Cenu Leoše Lásky“ nejlepších mladých pracovníků tamních vysokých škol.

RNDr. Miloš Lokajíček, DrSc.
(1923 – 2019)
Miloš Lokajíček se celý život věnoval rozvoji fyzikálních věd. Jeho hlavním výzkumným tématem byl popis kolizních a rozpadových procesů částic a axiomatika kvantové teorie. V roce 1952 společně s profesorem Václavem Votrubou navrhli jako první postup, jak systematicky popisovat nově objevované elementární částice. Po aspirantuře v Ústavu teoretické fyziky na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy přešel v roce 1953 do Fyzikálního ústavu Československé akademie věd v Praze. Lokajíček byl prakticky první v celé východní Evropě, kdo začal uvádět do chodu nové přesné ozařovací techniky v léčbě nádorových onemocnění. Je autorem nebo spoluautorem přibližně 300 původních vědeckých prací a držitelem Zlaté plakety ČSAV za zásluhy o rozvoj ve fyzikálních vědách, kterou převzal v roce 1992.


prof. Ing. Jiří Niederle, DrSc.
(1939 – 2010)
Vědecký pracovník v oblasti matematické fyziky a fyziky částic, zejména v teorii kalibračních polí. Po roce 1990 se jako předseda Rady pro zahraniční styky Akademie věd výrazně zasloužil o podstatné rozšíření a zkvalitnění mezinárodní vědeckovýzkumné spolupráce Akademie věd. Byl prvním představitelem ČR ve Vědeckém výboru NATO, představitelem Československa a později České republiky v CERN - tedy v Evropské organizaci pro jaderný výzkum; významně se zasadil o vstup České republiky do CERN, kde byl později třikrát zvolen viceprezidentem Rady CERN.

prof. RNDr. Vladislav Šimák, DrSc.
(1934 
– 2019)
Byl mezinárodně uznávaným experimentálním částicovým fyzikem a zakladatelem antiprotonové fyziky v Československu a později v ČR. Od počátku 60. let 20. století pomáhal svou vizí a organizačními schopnostmi utvářet podobu experimentální částicové fyziky nejen v Praze, ale v celé republice. Inicioval naši účast v několika významných experimentech částicové fyziky v předních světových laboratořích. Po sametové revoluci sehrál klíčovou roli při brzkém vstupu České republiky do CERN v roce 1992 a stál u zrodu naší účasti v experimentu ATLAS. Jeho nadšení pro částicovou fyziku a láska ke kvarkům byly nakažlivé a pomáhaly přitáhnout k tomuto oboru mladé lidi. Po celý život spojoval své nadšení pro fyziku s láskou k hudbě, dlouhá léta hrál na housle v Komorním orchestru Akademie. 


prof. Ing. Dr. RNDr. Jan Tauc, DrSc.
(1922 – 2010)
Jeden ze zakladatelů fyziky pevných látek u nás a badatel světového jména v oblasti polovodičů: Ve spolupráci se Z. Trousilem vytvořil první germaniový tranzistor mimo území USA. V Ústavu technické fyziky ČSAV v Cukrovarnické ulici (pozdějším Ústavu fyziky pevných látek ČSAV, dnešní součásti FZU) založil a vedl oddělení polovodičů spojující základní fyzikální výzkum s rozvíjejícím se materiálovým výzkumem. Věnoval se vzniku elektromotorických sil v polovodičích, objevil fotovoltaický jev, anomální termoefekt, fotomagnetický jev a fotopiezoelektrický jev, významně přispěl i ke studiu mezipásových přechodů optickým měřením. Po emigraci byl od roku 1970 profesorem Brown University v USA.

RNDr. Václav Vrba, CSc.
(1948 – 2020)
Vrcholem jeho vědecké kariéry se stal experiment ATLAS na urychlovači LHC, kde jsou zkoumány srážky dvou protiběžných svazků protonů. Václav Vrba byl jeden z hlavních iniciátorů zapojení vědců z FZU do tohoto experimentu. On sám do něj významně přispěl vývojem, testováním a konstrukcí pixelových dráhových detektorů, které představují základ každého současného detektoru srážek elementárních částic. Podařilo se mu spolu s kolegy vybudovat laboratoř polovodičových detektorů. Detektory, které v laboratoři se svými studenty a spolupracovníky vyvinul, našly uplatnění i v zahraničí, například v experimentu PHENIX na urychlovači RHIC v Brookhavenské národní laboratoři v USA.


RNDr. Karel Závěta, CSc.
(1933 – 2023)
Karel Závěta byl významnou osobností fyziky kondenzovaných látek. Od roku 1956 působil v Ústavu technické fyziky ČSAV, dnešního Fyzikálního ústavu AV ČR, kde se věnoval studiu feritů a elektrické vodivosti k měření magnetokalorického jevu. Několik let pak zastával funkci vědeckého tajemníka ústavu.