Letos uplynulo 65 let od chvíle, kdy Jurij Gagarin jako první člověk překonal hranici zemské atmosféry a vzlétl do vesmíru. Bylo mu 27 let a let trval 108 minut. Na oslavu tohoto výročí uspořádaly Fyzikální ústav AV ČR a popularizační spolek Pátečníci 12. dubna odpolední program přednášek ve Dvořákově sále.
Po stopách záře i civilizací
Odpoledne zahájil astrofyzik Patrik Čechvala přednáškou o Čerenkovově záření. To nastává, když nabitá částice cestuje prostředím rychleji, než tamtéž cestuje světlo (což není možné ve vakuu, kde rychlost světla nic nepřekoná, ale ve vzduchu nebo jiném médiu už ano). Vzniká při tom záblesk, jakýsi optický ekvivalent zvukového třesku. Nové teleskopy na Ondřejově tento efekt využívají k zachycení stop, které vysoce energetické částice z vesmíru zanechávají v atmosféře.
Astrobiolog Tomáš Petrásek se zase věnoval Fermiho paradoxu, jedné z nejznámějších nevyřešených otázek vědy. „Tak kde všichni jsou?“ zeptal se roku 1950 fyzik Enrico Fermi svých kolegů. Měl na mysli mimozemské civilizace, s nimiž bychom podle něj už dávno měli přijít do kontaktu. Vesmír je starý přes 13 miliard let a v Mléčné dráze existují početné hvězdy, které mají vlastní planety. A přesto jsme se ještě s nikým nesetkali.
Čísla, naděje a omyly
Na Fermiho paradox navázal evoluční biolog Jan Toman přednáškou o Drakeově rovnici, která se pokouší odhadnout, kolik civilizací ve vesmíru by bylo schopných a ochotných s námi komunikovat. Zdá se to jednoduché: stačí vynásobit několik odhadů (např. kolik hvězd vzniká za rok, kolik z nich má planety, na kolika z nich může existovat život) a dostaneme číslo civilizací v Galaxii. Problém je, že většinu proměnných odhadujeme velmi volně, jelikož nám schází potřebná data, a do odhadů tak promítáme vlastní očekávání. Díky tomu je Drakeova rovnice spíše než k odhadu počtu jiných civilizací (v čemž ji i sám Frank Drake bral spíše jako myšlenkový experiment) zajímavá právě ke studiu očekávání a předpokladů v naší společnosti.
Doprostřed programu zařadila Julie Nekola Nováková kvíz zaměřený na pátrání po životě v kosmu. Jaké experimenty a teleskopy při něm vědci používají? Kolikrát jsme si v historii mysleli, že jsme mimozemský život konečně našli, abychom vzápětí zjistili, že ne? Odpověď zní: víckrát, než bychom si chtěli přiznat.
Od Jupiteru k dějinám
Fyzik David Píša přiblížil misi JUICE, sondu Evropské kosmické agentury, která míří k Jupiteru. Konkrétně k jeho ledovým měsícům: Ganymedu, Callisto a Europě, pod jejichž zmrzlým povrchem vědci předpokládají hluboké slané oceány. Právě to je pro astrobiology klíčové, protože tam, kde je kapalná voda a energie, může existovat život. Sonda odstartovala v roce 2023 a k Jupiteru dorazí v roce 2031.
Píša mluvil také o tom, jak k misi přispělo samotné Česko. Na Oddělení kosmické fyziky Ústavu fyziky atmosféry AV ČR vznikl vlnový analyzátor, který letí na palubě sondy a změří elektromagnetické vlny v okolí Jupiteru. Z nich se dá vyčíst, jaké prostředí kolem planety panuje. Přednáška vznikla v rámci projektu Vesmír pro lidstvo, na kterém se i Fyzikální ústav AV ČR aktivně podílí.
Program uzavřel Petr Tomek přednáškou o ženách v kosmonautice. Jako první žena vzlétla do vesmíru roku 1963 Valentina Těreškovová, za jejím letem však stál Chruščov, tehdejší sovětský vůdce, a jeho zájem předehnat Američany. Brzy nato vesmírný program přestal mít o kosmonautky zájem. V Americe na tom byly ženy podobně: do programu je stát nepřijímal, přestože testy ukázaly, že by obstály stejně dobře jako muži.
Dnes už je situace naštěstí jiná a mílovými kroky dál postupuje i samotný výzkum vesmíru. Fyzikální ústav i další ústavy Akademie věd ČR se zapojují do mnoha misí Evropské kosmické agentury (ESA) i pozemních teleskopů. Další objevy proto na sebe určitě nenechají dlouho čekat.
