Rok strávila v laboratořích FZU, zkoumala struktury tak nepatrné, že je lidské oko nikdy neuvidí, a nakonec postoupila do celorepublikového kola Středoškolské odborné činnosti. Jak se Lucie Krejčová k tak pozoruhodnému úspěchu dopracovala?
Představme si klasické magnety, třeba ty na lednici v kuchyni. Jejich tzv. magnetické momenty míří všechny jedním směrem, proto se jednou stranou přitahují a druhou odpuzují. Existují ale ještě jiné magnetické materiály, například takové, které se nazývají antiferomagnetické a jejich magnetické momenty se navzájem ruší. Výsledek? Materiál navenek nevypadá magneticky vůbec, jako by byl úplně obyčejný.
Právě z takového materiálu, konkrétně ze sloučeniny mědi, manganu a arsenu, jsou nanodráty, kterým se Lucie Krejčová věnovala ve své práci. Díky svým vlastnostem by mohly jednou sloužit jako základ pro nový typ paměti. Rychlejší, s větší kapacitou a odolnější vůči magnetickému rušení, které trápí dnešní úložiště.
Malé, skoro neviditelné
Lucie Krejčová se zaměřila na to, jak takové nanodráty vůbec vyrobit a co se o nich dá zjistit. Jenže ověřit, jestli se růst podařil, není jednoduché. Nanodráty jsou tak tenké, že je běžný mikroskop nevidí. K jejich zobrazení proto potřebujeme elektronový mikroskop, který místo světelných paprsků využívá svazek urychlených elektronů. I s ním je ale zacházení s nanodráty nesmírně náročné.
„Musíme k drátku přistrčit speciální manipulátor, přilepit ho a teprve pak odříznout. Kdybychom ho na manipulátor zkusili jen tak položit, začnou převažovat elektrostatické síly a drátek buď přilne k podložce, nebo odletí do vakua. To by znamenalo konec,“ popisuje Lucie Krejčová.
Při výrobě nanodrátů spolupracovala s Jakubem Strnadem, který stejné téma zpracovával jako svou diplomovou práci. Jejich tým musel ověřit, zda drátky mají správnou vnitřní strukturu. Výsledky poté ukázaly, že materiál je kvalitní a bez větších vad. Přesto výzkum není u konce a v létě zopakuje a doplní část měření, mimo jiné jako podklad pro bakalářskou práci nového člena skupiny.
Rok v laboratoři
Na FZU pracuje Lucie Krejčová už dva roky, na tomto konkrétním projektu rok. Začínala přitom bez jakýchkoli laboratorních zkušeností, nejprve pouze pozorovala práci ostatních. „Na ústav jsem přišla jako čistý list papíru. Všechno, čeho jsem dosáhla, je výsledkem toho, jakými lidmi jsem obklopená," popisuje svou zkušenost. Velký díl zásluh přisuzuje svému vedoucímu Filipu Křížkovi. Právě on jí dal příležitost ponořit se do výzkumu a od začátku ji odborně doprovází.
Rok v laboratoři ji naučil také trpělivosti. Dnes už s úsměvem vzpomíná na chvíle, kdy jí experiment nevycházel tak, jak potřebovala. „Trávila jsem celý den opakováním toho samého a prostě to nešlo,“ přiznává. „Bylo to pro mě velké zklamání, ale nakonec mi to pomohlo učit se vyrovnávat s neúspěchem.“
Před červnovým celorepublikovým kolem v Olomouci má v plánu zapracovat připomínky z hodnocení krajského kola a přetočit video, ve kterém svou práci obhajuje. Výsledky se dozvíme 12.–14. června.