Letní tábory dokážou u dětí vzbudit a prohloubit zájem o vědu a poznávání světa kolem nás. Ředitel FZU Michael Prouza se s řadou dětí, které dříve potkal na táborech, znovu setkal na přednáškách na Matematicko-fyzikální fakultě UK nebo právě na FZU. Letos na táboře dětského oddílu Mamuti představil pozorování denní i noční oblohy, výrobu zmrzliny za využití kapalného dusíku, magnetickou levitaci a další pokusy.
Oddíl Mamuti při Domě dětí a mládeže na Praze 7 má zajímavé zaměření – experimentální archeologii. To ale neznamená, že by si děti a vedoucí nechtěli rozšiřovat obzory i v jiných oborech! Michael Prouza oddíl dříve vedl a letos na tábor letos přivezl celou řadu fyzikálních pokusů i pozorování.
„Jeden z nejoblíbenějších pokusů je příprava zmrzliny kapalným dusíkem,“ zmiňuje ředitel Prouza. „Říká se, že díky velmi rychlému zmrazení vznikají velmi malé krystalky, takže zmrzlina je potom jemná a chutná.“
Kapalný dusík využil i při dalších pokusech – při ukázkách magnetické levitace a supravodivosti s „levitačním vláčkem“ nebo ukázce zvětšení objemu při odpaření kapaliny. Kapalný dusík nalitý do tuby uzavřené špuntem se rychle ohřívá a přeměňuje na plyn, čímž mnohonásobně zvýší svůj objem – až tato „dusíková raketa“ vystřelí špunt.
Nešlo ale „jen“ o dusík; děti mohly i prozkoumat, jak dlouho bude oproti nemagnetickému předmětu měděnou trubkou propadávat silný magnet. V měděné trubce vznikne indukovaný proud a tím pádem i indukované magnetické pole s vířivými proudy, které propadávající magnet brzdí. „Je hezké se koukat shora do trubky a pozorovat, jak se magnet uvnitř jen potichu, pomaloučku mele a zvolna se propadá,“ poznamenává Michael Prouza.
S indukovanými proudy a magnetickými poli se můžeme setkat i ve vesmíru – představovaly například silný důkaz pro existenci vodních oceánů pod povrchem Europy a dalších ledových měsíců Jupiteru. Jupiter sice v době tábora pozorovatelný nebyl, ale děti si mohly ve dne pomocí dalekohledu s Herschelovým hranolem prohlédnout Slunce, krásně viditelné sluneční skvrny i granulaci na povrchu naší mateřské hvězdy, a večer Měsíc, který se právě nacházel blízko první čtvrti. Třeba nám o našem kosmickém souputníkovi, o němž zdaleka ještě nevíme úplně všechno, jednou více povědí právě děti ze současného tábora, možní budoucí vědci a vědkyně.
„Několik let jsem se účastnil i takzvaného Astrobusu Hvězdárny a planetária hlavního města Prahy, kdy jsme během jednoho týdne navštívili s dalekohledy a s promítáním třeba až desítku různých táborů. Vždycky jsem na tábory jezdil rád a myslím si, že to je velmi vhodná příležitost, jak v prostředí tolik odlišném od školy něco o fyzice a astronomii velmi snadno přenést k dětem,“ uzavírá Michael Prouza.
