Ve fotovoltaickém stanu si návštěvníci vyzkoušeli princip výroby elektřiny ze slunečního záření. Na modelu černé díry roztáčeli kuličky, které se po napnutém plátně rozbíhaly po oběžných drahách. U supravodivého vláčku sledovali, jak se vznáší nad kolejemi a jezdí téměř bez tření. Tak vypadala letošní expozice FZU AV ČR na jubilejním 10. ročníku Veletrhu vědy, největší populárně-naučné akci v Česku.
Naše expozice dominovala první hale a stala se jednou z nejvyhledávanějších zastávek veletrhu. Fyzikální jevy, které jsme představovali, si návštěvníci mohli nejen prohlédnout, ale také si je na vlastní kůži vyzkoušet.
Sluneční energie, levitace a gravitace
Velkým lákadlem pro návštěvníky všech generací byl fotovoltaický stan. Soutěžící (návštěvníci) v něm simulují Slunce dodávající energii „elektronům“ (míčkům), které vyhazují do „vodivostního pásu” pod stropem stanu. Takto se interaktivní formou seznamují s fotovoltaickou výrobou elektrické energie. Hned vedle stanu sklízela úspěch i naše solární zoo, netradiční terárium plné brouků, kobylek a pavouků. Na pohled i na dotek působí jako živí, hýbou se však jen tehdy, když na ně dopadá světlo. Energii jim totiž dodávají solární články připevněné na jejich na zádech.
Pozornost přitahoval i levitační vláček. Jeho tajemstvím je jev zvaný supravodivost, do níž některé materiály přecházejí po dostatečném ochlazení, v tomto případě kapalným dusíkem na zhruba −196 °C. Supravodič pak levituje (nekonečně pomalu padá) nad magnetickými kolejemi. Vláček se proto vznáší a zůstává připoután ke kolejím i při jízdě hlavou dolů. A protože se nedotýká podložky, jezdí téměř bez tření.
Podobně návštěvníkům přibližoval neviditelné síly i simulátor gravitace, přezdívaný „černá díra“. Funguje tak, že se na napnuté plátno položí těžké závaží a tím kolem sebe vytvoří prohlubeň, podobně jako hmota zakřivuje okolní časoprostor. Když po plátně návštěvníci pustili kuličku, mohli sledovat pohyby po oběžných drahách a simulaci jevů jako druhý Keplerův zákon, precesi perihélia, slapový rozpad i gravitační vlny.
Kam oko nedohlédne
Že k velkým objevům nejsou potřeba jen velké a drahé přístroje, dokazoval stánek, na kterém si návštěvníci vyzkoušeli difrakci. Obyčejným pravítkem a laserovým ukazovátkem si zde sami změřili i nepatrné objekty, třeba průměr vlastního vlasu nebo rozteč vláken v tkanině.
Některé věci se naopak dají spatřit jen ve virtuální realitě. Naše VR ATLAS posadila návštěvníky přímo dovnitř obřího částicového detektoru a dotykem na světélkující kouli jim nabídla 360stupňový pohled z míst, kam se málokdo z nás reálně podívá. ATLAS totiž patří k největším detektorům částic na světě a nachází se v mezinárodním centru CERN u Ženevy.
Vzácní hosté
Naší expozicí prošla za tři dny pestrá směs návštěvníků. Mezi prvními se u nás zastavil předseda AV ČR Radomír Pánek, později i jeho předchůdci Eva Zažímalová a Jiří Drahoš. Ve čtvrtek a v pátek dopoledne k exponátům mířily hlavně školní skupiny, odpoledne a v sobotu rodiny s dětmi.
Učitelům základních a středních škol jsme rozdali desítky vzdělávacích pexes (včetně nejnovějšího pexesa plného fyzikálních objevů) a komiksů. Nabízeli jsme jim také zapojení do naší fotosoutěže i přednášky projektu Fyzikové do škol a mimo jiné představovali Nadační fond Karla Výborného, z něhož lze hradit krátkodobé zahraniční výjezdy studentů.
Svého vlastního hosta měla tentokrát i naše expozice. Přizvali jsme neziskovou organizaci Wikimedia ČR, která rozvíjí Wikipedii a pořádá vzdělávací programy, editatony, fotosoutěže i spolupráce s kulturními a vědeckými institucemi.
Vydařený ročník nakonec nejlépe shrnul Michael Prouza, ředitel FZU. „Veletrh vědy je pro nás jednou z nejlepších příležitostí, jak ukázat fyziku dětem i dospělým jako napínavé dobrodružství. Když vidíme, že u nás velcí i malí zůstávají nejspíš mnohem déle, než původně plánovali, je to pro nás pro všechny ta nejlepší zpětná vazba, jakou si můžeme přát.“
Poděkování proto patří více než 130 kolegyním a kolegům, kteří se na přípravě expozice podíleli a po tři dny o ni s nadšením pečovali. Právě díky nim se z našich stánků stala místa, kde si desetitisíce návštěvníků mohly fyziku nejen prohlédnout, ale i zažít a získat k ní bližší vztah.
