Altermagnet poprvé zdrojem spinového proudu. Výzkum týmu Heleny Reichlové z FZU publikuje Nature

Datum publikace
Kategorie novinek
Perex

Altermagnety nemají navenek žádnou magnetizaci, přesto generují spinový proud stejně účinně jako feromagnety. V prestižním vědeckém časopise Nature to ukázal tým, který Helena Reichlová vede společně s Fèlixem Casanovou ze španělského CIC nanoGUNE. Výsledek otevírá cestu k menším a odolnějším spintronickým součástkám.

Helena Reichlová vede ve Fyzikálním ústavu AV ČR výzkumnou skupinu Max Planck Dioscuri centrum, která se mimo jiné zabývá sloučeninou manganu a křemíku. Tento materiál se v laboratoři osvědčil, protože ho lze měřit při dobře dosažitelných teplotách, není toxický a vytváří kvalitní tenké vrstvy. Helena Reichlová materiál studuje již od roku 2019 a spolu s kolegy na něm už dříve prokázali několik důležitých jevů.

Výsledek přímo využitelný ve spintronice však dosud chyběl. „Dlouho jsem chtěla na tomto materiálu ukázat i spinový ventil, tedy typicky spintronickou součástku, jakou známe u feromagnetů,“ říká Reichlová.

Spinový ventil je součástka, v níž jedna magnetická část vysílá spinový proud a druhá ho zachycuje. Obvykle se skládá z vrstev uložených nad sebou, což však u sloučeniny manganu a křemíku není možné, protože z ní spinový proud nelze vyslat kolmo na rozhraní tenké vrstvy do další vrstvy. Reichlová spolu s kolegy proto zvolila takzvané laterální spinové ventily, v nichž se spinový proud šíří  v rovině tenké vrstvy. Výhodou těchto laterálních součástek je také to, že lze oddělit spinový a elektronový proud.

Výroba těchto součástek je složitá, v roce 2022  tým Reichlové tak navázal spolupráci s Fèlixem Casanovou ze španělského výzkumného centra CIC nanoGUNE, jehož skupina s těmito součástkami pracuje dlouhodobě. Tato spolupráce o čtyři roky později vyústila v publikaci v Nature.

„Laterální spinové ventily jsou složité součástky a nechtěla jsem jejich vývoj začínat sama, navíc na zcela nových materiálech. Logičtější bylo spojit se s někým, kdo s nimi má zkušenosti,“ vysvětluje Reichlová.

Náročná výroba

Samotné vyladění výroby součástek trvalo přibližně rok. Klíčovou část práce odvedla první autorka studie, doktorandka Jone Mencos, která se zpočátku potýkala s tím, že materiál v nanostrukturách ztrácel své magnetické vlastnosti. 

Výrobu nakonec dovedla do funkční podoby, načež tým další rok zjišťoval, jak naměřené signály vypadají a co přesně vypovídají. Poté se do výzkumu zapojili teoretici, kteří navrhli, která měření je ještě třeba doplnit.

„Zhruba dva roky jsme si nebyli jistí, zda výzkum povede k výsledku,“ říká Reichlová.

Úspěch nebyl samozřejmý, protože podobné měření na tomto typu materiálu dosud nikdo neprovedl a experiment stál na nekonvenčním uspořádání. Zatímco u feromagnetů se spin injektuje z celé plochy kontaktu, u altermagnetu k tomu dochází jen na malém úseku a v přesně daných směrech krystalu. Nebylo tedy jisté, zda se výsledný slabý signál podaří vůbec zachytit.

„Překvapilo mě, že to vůbec funguje. Okamžik náhlého objevu ale ve výzkumu obvykle nepřichází. Naměřený signál je teprve začátek a až pečlivá analýza ukáže, co skutečně znamená,“ popisuje Reichlová.

Laboratorní práci zajišťovali především studenti, hlavní práce byla na Jone Mencos, která také strávila tři měsíce ve Fyzikálním ústavu. Projekt využíval znalosti materiálu, které má student z FZU Antonín Baďura, který se také podílel na charakterizaci vzorků. Mencos, Reichlová a Casanova nad daty pravidelně diskutovali, převážně online. Podle Reichlové se ukázalo jako výhoda, že každý z nich má trochu jiné znalosti a zkušenosti, a do interpretace výsledků tak může přinášet vlastní perspektivu.

Dva typy magnetů v jednom

Elektron nese kromě elektrického náboje také spin, díky kterému se chová jako drobný magnet. Běžná elektronika využívá pouze náboj, kdežto spintronika pracuje i se spinem a slibuje rychlejší a energeticky úspornější zařízení. Potřebuje k tomu spinový proud, tedy tok elektronů, v němž převažuje jedna orientace spinu.

Zdrojem spinového proudu jsou dnes feromagnety, jejichž magnetické pole však ovlivňuje okolí. Když se součástky zmenšují a umisťují hustě vedle sebe, začnou se proto navzájem rušit. Antiferomagnety tento problém nemají, protože se jejich magnetické momenty vzájemně vyruší, spinový proud ale generovat nedokážou.

Altermagnety, popsané teprve v posledních letech, spojují výhody obou skupin. Navenek mají nulovou magnetizaci, ale díky symetrii krystalu se v nich elektrony rozdělují podle spinu podobně výrazně jako ve feromagnetech. Experimentálně se však dosud nepodařilo jednoznačně prokázat, že z nich lze spinový proud skutečně získat.

Ve studii pro Nature tým Reichlové a Casanovy popisuje, jak jako první elektricky injektoval čistý spinový proud z magnetu s nulovou magnetizací do nemagnetického materiálu. Zároveň jednoznačně prokázal takzvaný spin-splitter efekt, mechanismus charakteristický pro altermagnety, při kterém vzniká spinový proud kolmo ke směru toku náboje. 

Další etapa výzkumu

Praktické uplatnění výsledku je podle Reichlové zatím obtížné předvídat. Bude záviset na vývoji materiálů, inženýrských řešeních i na ochotě technologických firem investovat do nových architektur. 

„Naše práce je základní výzkum. Snažíme se především porozumět tomu, jak tyto materiály fungují, a jejich konkrétní využití je až další krok,“ říká.

Spolupráce s Casanovovou skupinou pokračuje. Tým se chce věnovat dalším materiálům, ale i sloučenina manganu a křemíku nabízí řadu otevřených otázek, například jak signál závisí na směru nebo zda lze součástky dále zmenšovat. Feromagnet v nich zatím slouží jako detektor spinového proudu a vědci by rádi ověřili, zda by se bez něj obešli úplně.

Mencos, J., Badura, A., Dolan, E. et al. Time-reversal-symmetry-breaking spin injection from a compensated magnet. Nature (2026). doi.org/10.1038/s41586-026-11227-7

Klíčová slova: