Cena Charlese Barretta se uděluje jednou za dva roky od roku 1987 jako ocenění vynikajících vědeckých výsledků v oboru práškové difrakce. Držiteli této ceny jsou nejznámější jména z oboru jako Juan Rodriques-Carvajal, Robert Von Dreele nebo Hugo Rietveld. Letos v srpnu toto ocenění získal první český fyzik – RNDr. Václav Petříček, CSc. z Fyzikálního ústavu AV ČR.
Václav Petříček, jeden z nejvýznamnějších českých krystalografů, vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu UK a od roku 1972 pracuje jako vědecký pracovník ve Fyzikálním ústavu AV ČR. Mezinárodní ohlas získaly jeho práce v oboru krystalografie aperiodických struktur a vývoj výpočetního programu Jana, který je s dvěma tisíci uživatelů jedním z nejužívanějších nástrojů pro výpočty komplikovaných krystalových struktur. V současné době se Václav Petříček zabývá metodikou řešení magnetických struktur z neutronových difrakčních dat.
Přínos Václava Petříčka k rozvoji krystalografických výpočetních metod byl oceněn pozváním pronést v roce 1998 přednášku při příležitosti udělení Aminoff prize zakladatelům teorie aperiodických struktur, pozváním na klíčovou přednášku 20. kongresu Mezinárodní krystalografické unie v roce 2005 a na klíčovou přednášku Evropské krystalografické konference ECM-24 v roce 2007, udělením ceny Učené společnosti České Republiky v roce 2005, udělením Praemium Academiae v roce 2006 a udělením Zlaté medaile Univerzity P. J. Šafárika v Košicích v roce 2013. Barrettova cena byla Václavu Petříčkovi předána 7. srpna 2013 v průběhu tradiční Denverské rentgenové konference, která se v letošním roce uskutečnila ve městě Westminster v Coloradu v USA.
Barrettova cena je pojmenována na počest pionýra oboru rentgenové metalurgie, amerického fyzika Charlese Barretta (1902–1994), jehož práce měla zásadní význam pro využití rentgenové difraktometrie k charakterizaci kovů a slitin, a který je autorem klasické monografie „Structure of Metals“. Svoji vědeckou kariéru Ch. Barrett zahájil v roce 1928 v oddělení metalurgie v U.S. Naval Research Laboratory, později působil mnoha prestižních výzkumných ústavech a univerzitách – na Carnegie Institute of Technology, na University of Chicago, na University of Denver, na University of Birmingham, a na Oxford University.
Metoda práškové difrakce, původně použitelná jen na řešení velmi jednoduchých struktur, se stala během let díky instrumentálnímu vývoji značně přesnější a od počátku 90. let se stále častěji používá i na výpočty aperiodických struktur. Program Jana vyvíjený Václavem Petříčkem od roku 1984 jako univerzální krystalografický nástroj byl obohacen o podporu výpočtů struktur z práškových dat v roce 2000. Později, ve verzi 2006, byla doplněna unikátní možnost kombinovat monokrystalová a prášková data pro výpočet struktury téže látky.