Dvě hlavní ceny a tři čestná uznání získali v soutěži vědeckých prací mladých fyziků o Cenu Milana Odehnala pracovníci Fyzikálního ústavu. V konkurenci dvaceti šesti fyziků do třiceti let zaujaly Českou fyzikální společnost odborné práce Zdeňka Kašpara, Jana Faita, Petra Hauschwitze, Denisy Kubániové a Jana Nikla.
Mladé fyziky povzbudila při zahájení slavnostního předávání Alice Valkarová, předsedkyně Grantové agentury ČR „Dnešní ocenění je váš úspěšný start do kariéry vědce. Kdo totiž v minulosti ocenění dostal, tak se většinou nikdy neztratil a pokračoval v úspěšné kariéře, jako v roce 1995 oceněný Tomáš Jungwirth,“ uvedla Valkárová, která je současně místopředsedkyní České fyzikální společnosti.
„Hodnotící komise se letos ocitla opravdu v nesmírně těžké situaci, protože odborné práce byly mimořádně kvalitní a vyrovnané,“ komentoval výběr oceněných moderátor a člen výboru České fyzikální společnosti Eduard Hulicius. Jeho slova potvrdil při předávání druhého místa Antonín Fejfar a uvedl: „Zdeňkovi Kašparovi nechybělo mnoho k prvnímu místu, ale měl smůlu, protože vítězná práce je opravdu naprosto unikátní.“
Vyzpovídali jsme nositele druhé a třetí ceny Mgr. Zdeňka Kašpara a Ing. Jana Faita.
Čím vás oslovila fyzika?
Zdeněk Kašpar: V rodině jsou všichni inženýři a to mne od mala ovlivňovalo. Matematika a fyzika mi šla a byl jsem nešikovný spíše na humanitní předměty. Reprezentoval jsem střední školu na fyzikálních a chemických olympiádách a postupně se to na gymnáziu vyvrbilo v přihlášku na matfyz.
Jan Fait: Odmala jsem měl zájem o fyziku a astronomii a bavilo mě zjišťovat, jak a proč různé věci fungují.
Jak probíhala vaše dosavadní kariéra?
Zdeněk Kašpar: Vystudoval jsem bakalářský obor obecná fyzika, navazující magisterský optika a optoelektronika a nyní končím doktorský program Fyzika nanostruktur na MFF UK. Na Fyzikální ústav jsem se dostal už ve druhém ročníku bakalářského studia. Tehdy mne zlákala prezentace studentského spolku SPIE/OSA, který představoval studentům možnosti dělat studentské projekty v optice a optoelektronice. Pracuji ve skupině Tomáše Jungwirtha v týmu Kamila Olejníka, který mne vede i v doktorském studiu. V současné době ale již vyjednávám o pozici v zahraničí a vypadá to, že bych mohl nastoupit na Freie Universität v Berlíně do týmu profesora Tobiase Kampfratha zabývající se terahertzovou fyzikou.
Jan Fait: Magisterské studium jsem absolvoval na fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské na ČVUT. Vedoucím mé diplomové práce byl pan profesor Bohuslav Rezek z FZU a po absolvování jsem se rozhodl pokračovat pod jeho vedením v doktorském studiu na fakultě elektrotechnické na ČVUT. Většina práce probíhá na FZU, kde působím ve skupině nanofotoniky a kvantové optiky pod vedením Dr. Lukáše Ondiče, ale loni jsem získal několika měsíční stipendium ve skupině prof. Walthera na Univerzitě ve Vídni. Samotný pobyt na zahraniční instituci byl velice přínosný. Kvantová fyzika má ve Vídni velkou tradici, působili zde např. Erwin Schrödinger anebo Anton Zeilinger. Vzhledem k tomu, že je zdejší pracoviště na světové špičce, by se Fyzikální ústav mohl při navázání užší spolupráce podílet na některých zajímavých projektech. Já osobně se chci po zkušenostech z Vídně zlepšit v programování, které je nezbytné pro realizaci některých experimentů, pro složitější numerické simulace a také usnadňuje zpracování dat. Po ukončení postgraduálního studia, pokud půjde vše podle plánu a do konce roku obhájím dizertační práci, bych rád s vedoucím naší skupiny na FZU Dr. Lukášem Ondičem pokračoval v postdoktorském programu.
Jak jste si zvolili téma, kterému se nyní věnujete a dalo by se představit pro neodborníky?
Zdeněk Kašpar: Na FZU se zabýváme antiferomagnetickou spintroniku. Ta je speciální v tom, že kromě feromagnetických látek, které se chovají jako magnety, používáme antiferomagnety, které se navenek chovají nemagneticky. Jedná se o základní výzkum a zkoumáme, co je v přírodě možné. Aplikace jsou určitě zajímavé, ale jsou od nás vzdálené ještě jednu nebo více dekád. Co my objevíme, na to navazuje spousta práce, než se věc aplikuje do praxe. Jedna z výhod našich antiferomagnetů oproti feromagnetům je, že rychlost manipulace momentů dokáže být až tisíckrát a možná i vícekrát rychlejší. Kdyby se nám vše dobře dařilo, tak bychom mohli způsobit, že by počítače místo v gigaherzových frekvencích běžely v teraherzových frekvencích, tedy asi tisíckrát rychleji.
Jan Fait: Ve své diplomové práci jsem se začal věnovat barevným centrum v diamantu. Jedná se o příměsové atomy (např. dusík nebo křemík), v podstatě nečistoty v krystalu diamantu, který je jinak tvořen pouze uhlíkovými atomy. Barevná centra mají řadu zajímavých vlastností, z nichž nejzajímavější je jejich schopnost emitovat jednotlivé fotony. Světlo tvořené osamocenými fotony lze použít například pro přenos informace. Takový přenos je výhodnější oproti klasickému přenosu z hlediska bezpečnosti – možného úniku citlivých informací.
Na druhou stranu je velice náročný na realizaci, vzhledem k tomu, že generace, přenos a detekce jednotlivých fotonů je technologicky velice náročná. Další zajímavou vlastností barevných center je jejich citlivost na vlastnosti okolního prostředí. Lze je tak využít jako senzory slabých magnetických polí, teploty anebo přítomnosti vybraných látek. Pro všechny aplikace je důležité zachytit co největší množství emitovaných fotonů, které se mohou po vyzáření pohybovat všemi možnými směry. Do požadovaného směru lze fotony nasměrovat právě vytvářením nanostruktur v okolí barevných center.
Co pro vás ocenění znamená?
Zdeněk Kašpar: Ocenění je pro mne velká čest. Jedná se o ocenění celé naší skupiny a také mé práce, kterou zde provádím v průběhu celého doktorátu. Zaujalo mne, že když jsem se díval na minulé laureáty, jsou jejich nositelé dnes respektované autority ve svém oboru.
Jan Fait: Ocenění si vážím, ale považuji jej za ocenění práce celé naší skupiny.
Cenu Milana Odehnala uděluje Česká fyzikální společnost Jednoty českých fyziků a matematiků od roku 1993. Pracovnící FZU se pravidelně umísťují na předních příčkách soutěže. První místo získali za FZU svými pracemi: Helena Reichlová (2016), Lukáš Ondič (2012), Radek Lopušník (2000) a Tomáš Jungwirth (1995). Seznam všech oceněných naleznete zde.