Připravujeme pro vás nový web FZÚ. Pomozte nám vyplněním krátkého dotazníku. » Vyplnit dotazník

Nacházíte se

Křest knihy J. Hladkého Paměti kosmika Fyzikálního ústavu ČSAV

Ve středu 23. května 2018 od 17:00 hod. uspořádalo Nakladatelství Academia křest knihy Jana Hladkého PAMĚTI KOSMIKA FYZIKÁLNÍHO ÚSTAVU ČSAV v Literární kavárně Academia, Václavské nám. 34, Praha 1

Křest knihy uváděla Marie Povýšilová, manažerka marketingu nakladatelství Academia. Jako první se slova ujal kmotr knihy Jiří Grygar, který ocenil knihu jako důležitý dokument o naší minulosti i oboru t.zv. fyziky vysokých energií v České republice i ve světě. Poté promluvil autor knihy Jan Hladký. Objasnil okolnosti vzniku této publikace a poděkoval své rodině a všem, kteří se na přípravě knihy podíleli. Následovala diskuse s účastníky. Knihu bylo možné na místě zakoupit a autor svou knihu také na požádání podepisoval.

Připojujeme ohlasy dvou pracovníků Fyzikálního ústavu, V. Šimáka a J. Fischera, na knihu J. Hladkého.

Listování v knize J. Hladkého: “Paměti kosmika”, (vydáno nakladatelstvím Acamedia, Praha 2018)

Nejdříve bych chtěl vyjádřit poděkování autorovi za odvahu a úsilí, s nimiž se ujal nelehkého úkolu popsat a kriticky shrnout naše aktivity ve fyzice elementárních částic, oboru nazývaném také fyzika vysokých energií, který se v padesátých letech minulého století oddělil od klasické atomové a jaderné fyziky především díky novým výsledkům v oblasti kosmického záření a později také zásluhou nově budovaných velkých urychlovačů.

Geofyzikální rok 1956 vyhlášený UNESCO přispěl k rozvoji výzkumu v oblasti kosmického záření, výstavbě stanic s detektory (jako v Praze na Karlově) nebo programu balonových letů se speciálními fotografickými emulzemi (Pádská expedice pořádaná prof. C. F. Powellem z Oxfordské university). Oba tyto směry jsme sledovali a J. H. je dobře popisuje, i když ve fyzikálním ústavu pracoval v té době jen krátce. Připomíná hlavní vědecké výsledky jako měření “jetů” (výtrysky částic) vedoucí k pozorování dvoucentrové struktury kosmických spršek nebo měření spektra částic na pozorovatelně na Lomnickém štítu v Tatrách. Vlastní měření drah částic v emulzích byla prováděna na speciálních mikroskopech (např. Koristka, Lumipan). Probíhala též spolupráce s Krakovskou universitou při zpracování jaderných emulzí z Pádské expedice. Měli jsme rovněž emulze ozářené při speciálních letech letadlem Tupolev, organizovaných Moskevskou univerzitou.

V knize jsou popsány komplikace provázející vznik speciální skupiny pro studium kosmického záření. Zatímco v řadě států vznikají v tomto oboru nové instituce, podle názorů tehdejších vedoucích fyziků neměla fyzika částic budoucnost, na rozdíl od fyziky pevných látek, která měla vést přímo k aplikacím v průmyslu, což bylo hlavním směrem vědní politiky v šedesátých letech. Teorie měla tady zůstat na fakultě (MFF UK) a experiment v SÚJV Dubna, kam mohli a měli fyzikové jezdit pracovat. Přesto po nějaké době skupina fyziky vysokých energií vznikla. Také proto, že z SÚJV byl v rámci mezinárodní spolupráce do Fyzikálního ústavu ČSAV zaslán poloautomatický přístroj na měření snímků z bublinových komor i emulze ozářené protony s energií 9 GeV na urychlovači v SÚJV.

Vedle experimentálních fyziků se skupina rozrostla i o několik teoretiků a také techniků, jejichž povinností bylo udržovat mikroskopy a přispět ke konstrukci detektorů pro nové experimenty v SÚJV (optika v bublinové komoře LUDMILA) a později i v CERN. Pro měření a prohlížení snímků z bublinových komor byly podle vzorů z CERN (Track Chamber Division) vyvinuty a vyrobeny ve FZÚ měřicí stoly (SAMET), které byly později dodávány i do dalších laboratoří (MFF UK, Fyzikální ústav Košice, MGU Moskva, Tbilisi...).

V knize jsou přehledně popsány experimenty s naší účastí v SÚJV a později i v CERN. Mezi nimi autor vyzdvihuje ty, které jsme navrhovali nebo přispěli ke konstrukci jejich komponent u nás (rozpady a regenerace mezonů K, antiprotony 5,7 GeV, Ludmila, BIS, RISK, NA4...). Bylo by dobré ještě více zdůraznit, že již tehdy se rozvíjí a prohlubuje spolupráce se skupinou na Matematicko-fyzikální fakultě UK na většině experimentů (antiprotony 5,7 GeV, Ludmila, RISK, H1, UA2, ATLAS, ALICE...), která začala v době zkoumání kosmického záření v jaderných emulzích.

V závěru knihy jsou zmiňovány úspěchy i komplikace provázející vstup Československa a posléze České republiky do CERN v době, kdy stále ještě přežíval odkaz éry socialismu ve vědě a trochu zkreslený pohled na mezinárodní spolupráci při zpracování výsledků experimentů z velkých urychlovačů.

Není možné při zpracování tak velkého množství materiálu nedopustit se občas určitých nepřesností nebo nevyvážeností při hodnocení experimentů nebo některých činností, ale všechna uvedená fakta v knize jsou autentická a mohou být doložena jak písemnými prameny, tak svědectvím dosud žijících osob.

I když shromáždění našich fyzikálních výsledků a jejich zasazení do historie fyziky vysokých energií u nás považuji za velmi důležité samo o sobě, nemohu nevyzdvihnout osobní přístup autora, který jakoby zpřítomňuje prostředí i atmosféru doby, kdy tyto výsledky vznikaly, a současně přibližuje podíl jeho samotného na vývoji oboru.

Text knihy je obohacen fotografiemi z laboratoří, konferencí a pracovních porad. Je velmi pěkně ilustrován, a to i vlastními kresbami autora. Právě to dává knize kolorit životnosti a autentičnosti, bez kterých by byla pouhým výčtem faktů.

Kniha ukazuje historii naší cesty při zkoumání částicové fyziky vysokých energií i při rozvíjení mezinárodní spolupráce. Bylo by toho asi více, co by se mohlo nebo mělo říci, ale tato kniha dobře prezentuje naše výsledky a vystihuje i atmosféru v počátcích fyziky částic u nás.

V. Šimák, Praha, květen 2018

PAMĚTI KOSMIKA - Jan Hladký

(18 kapitol s ilustracemi, 466 stran, nakladatelství Academia, 2018
ISBN 978-80-200-2735-1)

Kniha má 18 kapitol, autor líčí svou životní cestu od maturity v roce 1952 přes diplom zemědělského inženýra, práci ve dvou skupinách kosmického záření od roku 1957, pak svou vědeckovýzkumnou činnost v oddělení vysokých energií až po dnešní dobu.

Autor popisuje, jakými prostředky a s jakými výsledky se měnil výzkum elementárních částic (z nichž jsou složeny atomy, atomová jádra, baryony a mezony). V průběhu šedesáti let postupně přibývalo i zdrojů zkoumaných částic: od radioaktivních látek přes částice přilétající z vesmíru (kosmické záření) až po gigantické urychlovače pro srážky částic o nejvyšších energiích. Radikálně se měnily i detekční metody, od ionizačních a mlžných komor, prohlížení drah částic v emulzích mikroskopem manuálně nebo poloautomaticky, až po unikátní aparatury pro bublinové a elektronické experimenty.

Z autorova výkladu vyplývají důležité skutečnosti. Prudký rozvoj nákladných prostředků pro technické zajištění náročných experimentů vyžaduje dlouhodobou intenzivní spolupráci odborných týmů z různých zemí, špičkovou techniku, rychlý růst nákladů a společné investice. Volné mezinárodní styky a spolupráce zúčastněných zemí jsou pro seriózní vědecký výzkum v částicové fyzice nezbytné, politické zájmy však diktovaly pravý opak: železná opona vystavěla neproniknutelné hranice mezi pracovními týmy  různých zemí. Podmínky pro vědeckou součinnost, vyžadující volné a časté mezinárodní styky, byly zhoubně zpolitizovány a podřízeny politickým zájmům, vědecké styky byly blokovány.

V knize Jana Hladkého jsou po krátkém Úvodu dvě kapitoly věnované dvěma skupinám kosmického záření (jedné v Praze v Křemencově ulici a druhé na Lomnickém štítu), v nichž autor pracoval. Další dvě kapitoly jednají o založení, struktuře a provozu Oddělení fyziky vysokých energií Fyzikálního ústavu Československé akademie věd v Praze, čtvrtá a šestá kapitola o Spojeném ústavu jaderných výzkumů v Dubně. Osmá kapitola jedná o struktuře a vývoji Oddělení fyziky vysokých energií ve Fyzikálním ústavu Československé akademie věd v 60. letech minulého století, zatímco devátá kapitola je věnována popisu a srovnání tří velkých detekčních experimentů (elektronického BIS, bublinového LUDMILA a hybridního RISK), provedených v sedmdesátých letech na světově proslulém, tehdy největším urychlovači protonů v Protvinu u Serpuchova.

V posledních osmi kapitolách knihy autor popisuje rychlý rozvoj a radikální organizační změny vědecké práce Oddělení fyziky vysokých energií v období, kdy došlo ke spojení dvou fyzikálních ústavů v Akademii věd v jeden nesourodý celek, a hlavně pozvolné uvolňování do té doby těžko proniknutelných, umělých bariér mezi Československem a západními laboratořemi, jako byl CERN v Ženevě s protonovým urychlovačem SPS (Super Proton Synchrotron) - později používaným pro proton-antiprotonový srážeč – a s elektron-pozitronovým srážečem LEP, nebo laboratoř DESY (Deutsches Elektronensynchrotron) v Hamburku s proton-elektronovým srážečem HERA.

Styl knihy má charakter osobních pamětí, autor se zaměřuje na své zážitky a zkušenosti. Jan Hladký se však neomezuje na vyprávění o sobě, ale informuje též o práci svých spolupracovníků a kolegů a o jejich roli v životě celého oddělení. Jeho zprávy jsou objektivní, kniha je knihou faktů, nikoli dohadů ani ukvapených soudů. Kriticky se staví k překážkám, které pod vlivem tehdejšího politického řádu způsobily citelná omezení vědecké spolupráci, bez ohledu na potřeby výzkumné činnosti. Tato myšlenka se line celou Hladkého knihou, která varuje před svazováním mezinárodních vztahů do politických pout, jež jsou překážkou vědeckým kontaktům a spolupráci.

Kniha Jana Hladkého „Paměti kosmika“ poskytuje odborně cenný jedinečný pohled do vědeckovýzkumné práce a na bouřlivý rozvoj experimentálních metod, na tvoření pracovních týmů a na výsledky práce jejich členů. Zájemcům o tato témata lze knihu jednoznačně doporučit. Milým překvapením a velkým oživením knihy jsou četné autorovy vlastní ilustrace, které procházejí celou knihou.

J. Fischer, Praha, květen 2018

Několik následujících fotografií z křestu knihy pořídily M. Trousilová a O. Boušková.

J. Hladký představuje svoji knihu

Přípitek autora knihy s jejím kmotrem J. Grygarem

Účastníci křestu si mohli zakoupit knihu a vyfotografovat se s autorem

Autor ochotně do zakoupených knih doplnil věnování