Významné analytické nástroje, jakými jsou energiově-disperzní spektroskopie (EDX/EDS) a difrakce zpětně odražených elektronů (EBSD) mají svá omezení, která lze v některých případech elegantně obejít kombinací (současným použitím) obou metod. Kromě informace o prvkovém složení v měřeném bodě materiálu tak měříme i jeho krystalografickou strukturu. Metoda je výhodná zejména, když se v materiálu vyskytuje několik krystalograficky podobných fází s různým složením.
Příklad ukazuje minoritní fáze ve slitině manganu připravené redukcí hliníkovým práškem z hlubokomořských konkrecí. Fáze bohaté mědí a sírou by byly bez kombinace EDS/EBSD nerozlišitelné, identifikace ostatních by bez potvrzení prvkovým složením byla složitější a mapa méně přehledná.