Jan Hladký - 80

Datum publikace
Kategorie aktualit
Perex

Doc. RNDr. Ing. Jan Hladký, DrSc., velmi vitální částicový fyzik i výtvarník s výsledky oceněnými v mezinárodních časopisech i na výstavách, oslavil 8. října 2014 své osmdesáté narozeniny. Životní cesta Honzy Hladkého, tedy „lehké kavalerie“, jak ho občas nazýval náš šéf RNDr. J. Pernegr, CSc., v padesátých letech, je obdivuhodná.

 

Jako student třetího ročníku Matematického-fyzikální fakulty (MFF) UK jsem byl o prázdninách 1956 na praxi v oddělení fyziky kosmického záření MFF (později Fyzikální ústav ČSAV v Praze). Jednoho dne do „Křemencárny“, (tehdejšího sídla laboratoře částicové fyziky a kosmického záření), přišel mladý absolvent mechanizační fakulty Vysoké školy zemědělské (VŠZ), se zájmem o práci ve výzkumu kosmického záření. Ještě před dokončením VŠZ v Praze začal studovat fyziku na MFF UK a po zakončení studia byl přijat do Fyzikálního ústavu ČSAV do skupiny kosmického záření vedené prof. V. Petržílkou, DrSc. k RNDr. P. Chaloupkovi do Laboratoře kosmického záření (KZ) v Praze na Karlově a na Lomnickém štítě. Zasloužil se nejen o budování detektorů KZ a o pravidelné snímání jejich údajů, ale i o jejich fyzikální analýzu. Trávil dlouhé doby na Lomnickém štítě, často v těžkých meteorologických podmínkách.

Po ukončení činnosti laboratoře KZ se Honza zajímal o částicovou fyziku na urychlovačích a přes kádrové potíže, ovlivňované od roku 1953 zájmem Čs. státní bezpečnosti o jeho osobu, mohl odjet v roce 1963 do Spojeného ústavu jaderných věd (SÚJV) v Dubně u Moskvy. Tam získal v Laboratoři vysokých energií hodnost kandidáta věd a zúčastnil se několika experimentů, které v té době úspěšně přispívaly do světové částicové fyziky, například objevem nového rozpadu mezonu phi na elektron-pozitronové páry a nového půvabného baryonu LambdaC. Studoval regeneraci K mezonů na tehdy největším urychlovači v Ústavu fyziky vysokých energií v Serpuchově (SSSR) i na experimentu tzv. hloubkově nepružného rozptylu mionů na urychlovači SPS v CERN. Jeho upřímnost, otevřenost v názorech a ne zcela konvenční chování mu občas přinášely kádrové potíže, ale u většiny kolegů byl oblíben. Byl představitelem skupiny elektronických experimentů v oddělení elementárních částic ve Fyzikálním ústavu ČSAV Praha i členem výboru elektronických experimentů při Vědecké radě vysokých energií SÚJV. Za aktivní spoluúčast na objevech v experimentech v SÚJV byl odměněn 1. cenou SÚJV v Dubně (1969), cenou Státního výboru pro objevy při Radě ministrů SSSR (1972) i cenou Československé akademie věd (1975). V roce 2003 obdržel čestné uznání ředitele SÚJV za vynikající zásluhy v rámci rozvoje vědecko-technické spolupráci se SÚJV u příležitosti 50 let založení Laboratoře vysokých energií při SÚJV.

Od roku 1987 se stal členem kolektivu experimentu H1 v DESY v Hamburku v Německu. Pracoval na vývoji a konstrukci detektorů a později při výstavbě nových aparatur na H1. Je spoluautorem řady unikátních výsledků publikovaných v mezinárodních vědeckých časopisech. Byl rovněž řešitelem a spoluřešitelem grantů ČSAV a GAČR pro experiment H1.

Pravidelně přednáší na MFF UK a FJFI ČVUT studentům vyšších ročníků a doktorandům vybrané kapitoly z fyziky částic a detektorové techniky. V roce 1997 se stal na Matematicko-fyzikální Fakultě UK docentem. Jeho nesnadnou osobní situaci ilustruje i získání titulu doktor věd (DrSc.) - doktorskou disertační práci Jan Hladký podal již v roce 1976, ale titul mu byl udělen až po změně režimu v roce 1991.

Nemohu opomenout jeho další činnost vedle elektronických experimentů - malování a kreslení obrázků, které často souvisí s jeho fyzikální činnosti. Většina mezinárodních konferencí pořádaných u nás, ale i některé z konferencí pořádaných zahraničními ústavy (v DESY či CERN) mají v publikovaných sbornících jeho obrázky skicované přímo v dějišti těchto akcí.

Vzpomínám na jednu epizodu, kdy jsme s Honzou jeli na konferenci na Moravu. Před Znojmem jsme přibrali do auta dvě mladé stopařky. Honza si vzpomněl, že by si rád namaloval znojemskou věž kostela. Kreslířské nářadí měl jako vždy v ruksaku. A tak začal malovat, já jsem se rovněž připojil s vlastní kresbou, a děvčata měla vyhodnotit naše výsledky. I když mi zprvu děvčata dala první místo, nakonec přesto zvítězil Honza svým šarmem a přesvědčovací technikou. Vzpomínám si rovněž na jeho skoro „zlomyslnost“ na konferenci HEXAM v Bechyni, kterou jsem organizoval. Měl jsem s sebou housle, protože někdy jsme večer seděli již v uvolněné atmosféře a hráli. Při závěrečné slavnostní večeři po mém závěrečném slovu, Honza bez jakéhokoliv upozornění předložil přede mě housle a já nemohl odmítnout zahrát improvizované sólo před celou mezinárodní konferencí.

V mnoha vědeckých institucích pořádal výstavy svých obrázků z fyzikálních cest a laboratoří. Vystavuje nejenom obrázky, ale i sochařské výtvory, při jejichž tvorbě používá hlavně skla, ale i jiné nestandardní materiály. Těmito pracemi, motivovanými často fyzikálními objevy, je znám fyzikům po celém světě.

Po ukončení experimentu H1 a završení činnosti urychlovače HERA v DESY se Honza zapojujil do experimentu ALICE na LHC v CERN, kde může uplatnit své bohaté zkušenosti s aparaturami a kalorimetry. Tento experiment zkoumá vlastnosti srážek protonů a těžkých jader. Jan Hladký zde uplatňuje své znalosti při výstavbě kalorimetru PHOS, jehož části se vyráběly v českých průmyslových firmách v Opočně a Chotěboři. V CERN se podílí na kontrole systému detektorů i na instalaci nových modulů aparatur pro další studia v experimentu ALICE.

Svobodomyslný styl života Jana Hladkého se projevuje nejen ve vědecké, ale často i ve společenské oblasti, a má zřejmě kořeny v jeho pozitivním vztahu k přírodě i k filozofii. Jeho život často připomíná asketický život neortodoxního mnicha, který rovněž pečuje o potřebné lidi ve svém okolí. Přejme mu i nadále radost z jeho aktivního života, pevné zdraví a mnoho dalších úspěšných let.

18. 11. 2014 - Vlád‘a Šimák
(vyšlo v Čs. čas. fyz. 65, 2015, č. 2, str. 129)

Tagy článku: