Jakým směrem se vydá popularizace fyziky? O řešení debatovali odborníci

Datum publikace
Kategorie aktualit
Perex

Má smysl vydávat tištěný časopis, který se zabývá propagací fyziky? Touto kontroverzní otázkou zahájil diskusi o budoucnosti popularizace fyziky ředitel Fyzikálního ústavu Michael Prouza. Debata se konala v pondělí 24. října u příležitosti oslav 150. výročí časopisu pro fyziku v zaplněném sálu budovy SOLID21 a následovala po odborných přednáškách věnovaných historii fyziky a její popularizace.

Pětice popularizátorů fyziky, která přijala účast na panelové debatě – šéfredaktor Československého časopisu pro fyziku profesor Jan Valenta, jeho předchůdce doktor Libor Juha, docent Jiří Dolejší z České fyzikální společnosti, profesor Jiří Podolský z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy a za Fyzikální ústav profesor Jiří Chýla – v reakci na úvodní vyzývavou otázku jednohlasně podpořili další existenci tištěného periodika.

Důvody pro podporu tištěného média v digitální době se, až na společnou zálibu v listování papírovou verzí a odkazy na nekomfortní způsob čtení elektronické podoby, již rozcházely. Zatímco současný šéfredaktor považuje časopis za kulturní prvek a nejvyšší stupeň popularizace na rozhraní vědy, jeho předchůdce vyzdvihoval přínos k upevnění české fyzikální terminologie. Ta se totiž jinak vyskytuje jen v učebnicích, které ale nejsou jednotně redakčně zpracovány a v některých oborech se nevydávají.

„Listování žlutým časopisem činí potěchu a přináší poznání,“ uvedl jako jeden z argumentů pro zachování periodika Jiří Dolejší. Jeho kolega z Matematicko-fyzikální fakulty UK Jiří Podolský poukázal i na přesah časopisu do přírodovědy a filozofie. „Pokud se má fyzikální komunita dobře prezentovat, potřebuje prestižní časopis. Vydávat každé dva měsíce něco tak úžasného ale musí být náročné, a možná bude proto potřeba zvětšit intervaly mezi jednotlivými čísly,“ uvedl a současně odmítl obavy o budoucnost tištěných médií odkazem na výsledek podobné debaty v devadesátých letech, kdy se rovněž hovořilo o zániku tištěných médií v souvislosti s tehdy módními multimédii na CD.

Čtenost časopisu stále stoupá

Časopis má v současné době konstantní počet prodaných výtisků a díky možnosti přístupu na elektronickou verzi po jednoduché registraci libovolného zájemce počet čtenářů stále roste. I proto se Fyzikální ústav rozhodl podpořit tvorbu nového webu časopisu. „Mladší skupiny čtenářů je stále složitější oslovovat, protože se objevují nové formy popularizace, zejména na sociálních sítích. Jsou jiné, zkratkovité, a je tedy otázkou, zda časopis není dinosaurus, který přežil, ale doufám, že ne,“ komentoval profesor Valenta složení čtenářské obce.

„Naší cílovou skupinou nejsou studenti středních škol, ale jejich učitelé a případně studenti vysokých škol,“ objasnil obsahovou orientaci časopisu profesor Valenta. Volba cílové skupiny úzce souvisí s tlakem na vědce, aby většina odborných článků byla publikována v mezinárodních recenzovaných časopisech v angličtině, což je jednou z příčin, proč současná redakce obtížně shání příspěvky. „Přísun spontánních příspěvků je velmi malý, a z velké části jsou to tedy velmi těžce vyžádané texty, některé obory zatím nemají zastoupení,“ popsal praxi šéfredaktor a uvedl: „Stále hůře se naplňují aktuality a rubriky referativních článků, pedagogická část je snazší, proto se i tím směrem časopis vydává. Není to tím, co bych já chtěl.“

Nelehkou práci redaktorů při získávání příspěvků potvrdil i předcházející šéfredaktor Libor Juha: „Snažili jsme se působit na vedoucí diplomových a doktorských prací, aby u vynikajících prací, které mají kvalitně zpracovanou obecnou část, ji autoři dopracovali do podoby referativního článku pro časopis. Nebyli jsme však příliš úspěšní, protože po dokončení a obhájení práce jak motivace, tak možnosti rukopis zpracovat u studentů a vedoucích rychle odeznívají.“

Za jednu z podmínek pro nárůst počtu nabízených článků označil profesor Podolský nutnou změnu celkového klimatu hodnocení vědy. Na pozitivní vývoj v tomto kontextu upozornila z publika členka předsednictva Grantové agentury ČR Alice Valkárová: „Hodnocení vědy je obtížná otázka, ale ráda bych upozornila, že ve světě existuje nová iniciativa, jak hodnotit vědce, kde se opouští od mechanických h-indexů a rozšiřuje se i o hodnocení, která nezapadají do číselných parametrů, jako jsou popularizace a počty vychovaných studentů.“

Doporučení do dalších 150 let existence

Panelisté se snažili formulovat možnosti rozvoje časopisu a za jednu z možných forem oživení periodika by Libor Juha považoval zavedení formy minireviews, tedy jakéhosi stručného přehledu zvoleného tématu. Ty se prosazují i ve světě, protože rozšíření bibliografických databází (WOS a jiné) snižuje význam rozsáhlých referativních článků se stovkami citací. Profesor Chýla doporučoval doplnit stávající obsah o aktuality s komentářem odborníka pro daný obor, což by časopisu dávalo možnost reagovat na aktuální události. Uvítal by i rubriku polemika, jež by nemusela být pravidelná, ale odrážela by diskuse vedené ve fyzikální obci, které nyní nejsou v časopise zahrnuty.

Jsou sociální sítě jediné, co oslovuje mladé lidi?

Druhá polovina debaty se věnovala dalším způsobům popularizace fyziky a aktivitám, které v budoucnosti budou hrát nejdůležitější roli a budou mít nejvyšší impakt na mladé lidi. „Za dobu, kdy jsem ředitelem, ve Fyzikálním ústavu moc skutečně aktivních popularizátorů nepřibylo, sem tam se někdo objeví, ale není jich mnoho. Zdá se, že jsou to ti, kteří k tomu mají vnitřní sklon a chápou to jako nezbytnou součást své práce. Nepíšou tak pouze odborné články, ale také rádi, dobře a srozumitelně vysvětlují lidem, co vlastně dělají. Můžeme je zkusit podpořit ještě o něco více, avšak ale ani nezanedbatelná finanční podpora popularizačních aktivit nebude na všechny fungovat,“ podělil se o své zkušenosti z domovského pracoviště ústavu Michael Prouza.

Na dlouhodobou podporu astronomie a pevných látek navázala na přelomu tisíciletí částicová fyzika, jež se dostala do médií i díky spolupráci vědců s CERN. „Na našich pracovištích mladí lidi již považují za normální popularizovat, ať už natočí film, píšou článek, nebo vystupují na festivalu. Je důležité, aby se popularizace považovala za běžnou součást vědecké práce,“ uvedl Jiří Dolejší.

Kde hledat nadšené mladé fyziky

„Můžeme jezdit, tak jako dosud, po hvězdárnách, knihovnách, základních i středních školách, kde je ve třídě dvacet, třicet studentů, a sdělovat, co pokládáme za zajímavé a důležité. Tím lze oslovit i ty, kteří se fyzice nikdy věnovat nebudou. Může to ale do budoucna ovlivnit, co si myslí o vědě a fyzice většina společnosti,“ prohlásil profesor Podolský. Dle jeho názoru nadšené mladé fyziky, kteří se v republice narodí, je možné oslovit jakýmkoli způsobem, který je nasměruje na fyzikálně orientovanou vysokou školu. Ale nejspíš by na ni nastoupili i bez našich aktivit.  Z diskuse však vyplynulo i to, že formativním obdobím prvního vážnějšího zájmu o vědu je věk kolem 11–12 let. Fyzikální komunita by se tedy neměla zříkat ani popularizačního působení na žáky základních škol a především jejich učitele.

Jak profesor Podolský, tak Libor Juha kladli velký důraz na prezentaci pozitivního vlivu vědeckého poznání a vzdělání. Právě ta podle Juhy chybí, jak prohlásil: „Aby popularizace byla účinná, tak se alespoň část fyzikální komunity musí vydat do poměrně razantního boje s politickou třídou. Začíná to vypadat, že formální vzdělání je téměř na překážku.“

Jako jednoznačně úspěšné dlouhodobější projekty popularizace označili účastníci korespondenční semináře, fyzikální čtvrtky na ČVUT i MFF a přehlídku popularizační činnosti ve fyzice, kterou pořádá Česká fyzikální společnost od roku 2007 každé dva roky.