HUDEBNÍ ZAJÍMAVOSTI

(ODPOVĚDI)

o Hudba byla vždy
1. Chybějící zápisy hudebních skladeb.

Vezměme hlavního představitele starověké Evropy, Řecko. Zatímco z ostatních oblastí umění se dochovaly tisíce soch, maleb, architektonických objektů (nebo alespoň jejich zřícenin), špičkových keramických výrobků, šperků, tisíce vět a veršů dramat, básní, eposů aj., tak z celé kultury starého Řecka je známo  p a t n á c t  autentických hudebních památek. Mezi nejznámější patří:
  1. Zlomek z Euripidova Oresta.
    Zápis na papyru pochází až z let 260-150 př.n.l.
  2. Dva hymny na boha Apollona, které jsou vytesány do stěny pokladnice v Athénách.
    Pocházejí přibližně ze 2. stol. př.n.l.
  3. Seikilova píseň z nápisu na kamenném sloupu na Seikilově náhrobku v Tralles v Malé Asii.
    Datuje se asi do 2.-1. stol. př.n.l., někdy i do 1. stol. n.l.

    Text této písně je pozoruhodný:

    Dokud živ, tvář měj jasnou,
    smutku výhost dej.
    Života krátký jest jen běh,
    nakonec vezme čas zpět dar svůj.
    To bylo na počátku, i nyní,
    stále na věky věků.
Ano, badatelé jsou odkázáni na svědectví výtvarná, literární a archeologická. Přitom k občasným nálezům hudebních nástrojů při vykopávkách dochází, některé pocházejí dokonce z pravěku. Na internetu jsem nalezl zmínky o kamenných deskách z okolí Valencie ve Venezuele, dosud vydávajících jasný a silný tón, o kostěné píšťale z dánského poloostrova Bornholmu s pěti tónovými otvory nebo o bronzových rohách ze skandinávských rašelinišť, na něž lze údajně zahrát čtyřiadvacet krásně znějících tónů. O charakteru provozované hudby je z těchto nálezů však obtížné něco přesnějšího usuzovat.


o Největší smyčcový nástroj

2. Kontrabas je laděný v kvartách E1-A1-D-G. Komu to mnoho neříká, tak kvarta je interval, který bývá někdy i dnes slýcháván při obávané hasičské signalizaci "Ho-ří!". Housle, viola a violoncello jsou laděny v kvintách (což je interval o tón vyšší). Dále se kontrabas liší tím, že může mít 5 strun! V tom případě je pátou strunou nejnižší C1. Příbuzní ze smyčcové rodiny mají struny vždy 4.


o Zástupci zvířecí říše
3. Houslista nebo violista.

Kobylka je dřevěný podstavec strun, přenášející kmitání na rezonanční skříňku, do dnešní podoby ji upravil A. Stradivari.
Šnek je zakončení krku smyčcových nástrojů.
Žabka je součástí smyčce, která podobně jako hrot upevňuje a pravidelně rozvrstvuje jeho žíně; vyvinula se v 16. stol. a dnes "spolupracuje" s napínacím šroubem.
Pavoukem se nazývá odnímatelná část, která se nasazuje na spodní desku houslí nebo violy a působí proti tlaku na klíční kost; není nutnou součástí nástroje.


o Výmysl učenců
4. Opera.

První provedenou operou byla Dafne od Jacopa Periho z let 1597-98. S florentskou Cameratou je spojen vznik monodie a opery. Peri však své dílo vytvořil až po rozchodu tohoto učeného spolku. Učenci se snažili vzkřísit monodii starého Řecka po vzoru antického dramatu. (V antice označovala monodie sólovou píseň.) Kolem r. 1600 šlo spíše o doprovázenou monodii, hudbu s jednou vedoucí melodií a harmonickým doprovodem, která se vyhranila jako reakce na předchozí epochu vokální polyfonie.


o Lehčí múza
5. Opereta.

Operetu Netopýr složil Johann Strauss ml., Bandité jsou opereta Jacquese Offenbacha, Franz Lehár má "na svědomí" operetu Paganini a Oskar Nedbal operetu Vinobraní.


o Tón
6. Tón má 4 vlastnosti.

Terminologie fyzikova Terminologie posluchačova
frekvence základního tónu výška tónu
amplituda tónu síla, hlasitost tónu
trvání tónu délka tónu
spektrální složení tónu (alikvótní tóny*) barva tónu*

* Alikvótní tóny (vyšší harmonické) jsou tóny, z nichž je složen každý dostatečně dloho trvající tón s výjimkou tónů elektronicky vytvořených, tzv. sinusových. Skladba alikvótního tónu má značný význam pro nástrojovou nebo hlasovou barvu. Alikvótní tóny jsou vždy ve stejných intervalových poměrech; jejich frekvence jsou pak v poměrech 1:2:3:4:5: ... atd. k frekvenci nejnižšího, tzv. základního tónu. V praxi, kdy se charakter tónu ve svém průběhu většinou mění, mají vliv na vnímanou barvu také tzv. časové charakteristiky tónu. Jedná se o děje na počátku tónu, např. šelesty při pohybu smyčcem, v průběhu znění tónu může být vnímaná barva ovlivňována rozsahem vibrata, postupným zesilováním nebo zeslabováním tónu apod. Tónovou barvu nelze popsat na jediné fyzikální stupnici, jako je tomu u výšky, síly nebo délky tónu. K jejímu přiblížení se pracuje s tzv. multidimenzionálním tembrovým prostorem, který obsahuje řadu škál (dimenzí), jakými jsou např.: světlý-tmavý, měkký-ostrý, znělý-přidušený, úzký-široký, plný-prázdný apod.


o "Darebnost" (ale ne ve zlém)

7. Čert.

Bedřich Smetana složil operu Čertova stěna (postava v opeře se jmenuje Rarach), Antonín Dvořák je autorem opery Čert a Káča (postava v opeře se jmenuje Marbuel).


o Tatínek slavného fyzika

8. Vincenzo Galilei (1520-1591) byl italský hudební teoretik. Jeho syn Galileo Galilei (1564-1642) byl významný fyzik, astronom a matematik. Mimo jiné zkonstruoval v roce 1609 dalekohled, kterým objevil sluneční skvrny, krátery na Měsíci a 4 měsíce Jupitera. Dodejme, že papežem Janem Pavlem II. byl v roce 1979 autor slavné věty "A přece se točí!" (kterou údajně nikdy nepronesl) označen za církví neprávem pronásledovaného.


o Abecední seznam skladatelů

9. Pravděpodobně pod "B".

Jména Bach, Beethoven, Berlioz, Brahms, Bizet nebo Bartók bude znát téměř každý; dalšími "adepty" jsou jistě Bellini, Britten, Bruckner, Borodin, Berg, Bruch, Boccherini, Balakirev, Bernstein, Buxtehude a snad dále i Barber, Boito, Bononcini, Bloch, Byrd, Bortňanskij, Berezovskij, ... A to jsme ještě nevzpomněli, že pod jménem Bach bude uvedeno jistě i několik synů velkého Johanna Sebastiana, např. Carl Philipp Emmanuel, Wilhelm Friedemann, Johann Christoph Friedrich nebo Johann Christian.

Ani v Česku a na Slovensku není o taková jména totální nouze, i když příjmení žádného z tzv. "velké čtyřky" českých skladatelů (Smetana, Dvořák, Janáček, Martinů) na "B" nezačíná. Vzpomeňme alespoň: Blahoslav, Š. a F. X. Brixi, Blodek, F. a J. A. Bendové, Bella, Bendl, E. F. Burian, Bořkovec, Berkovec, Blatný nebo Boháč.


o "Král hudby"
10. Orlando di Lasso (1520-1591).


o Skladatel a zakladatel časopisu
11. Robert Schumann (1810-1856) založil časopis Neue Zeitschrift für Musik.


o Kdo umí, umí!
12. Symfonie. A všechny složil Joseph Haydn! Tento skladatel celkově napsal 104 symfonií. Některým jsou přiřazeny názvy, které demonstrují uvedené obrázky. Postupně to jsou:

Ráno; Poledne; Večer a bouře; Učitel;

Královna; Hodiny; Vojenská symfonie; Slepice;

S úderem kotlů; Oxfordská symfonie; Marie Terezie; Filozof;

Císařská symfonie; Lovecká symfonie; Na odchodnou (Poslední hudebník z orchestru, pozvolna se rozcházejícího během hry (!), měl sfouknout svíčku. Haydn chtěl touto cestou upozornit zaměstnavatele na nutnost dovolené i pro "své" muzikanty.); Londýnská symfonie.


o Bez člověka ...?
13. Richard Wagner složil jako první část své tetralogie Prsten Niebelungův operu Zlato Rýna. Vystupují v ní 4 bohové, 3 bohyně, 3 dcery Rýna (vodní víly), 2 obři a 2 (jmény známí) Niebelungové (skřeti).

Vybrali jsme si zde opravdu výjimečnou hudební zvláštnost. Tak výjimečnou, že bychom jí neradi zastínili skutečně ohromný skladatelův přínos světové kultuře. R. Wagner (1813-1883) provedl především velkou reformu opery. Spočívala v koncepci hudebního dramatu, které mělo být dokonale vyváženou syntézou všech zúčastněných umění - tedy hudebního, dramaticko-slovesného, hereckého, tanečního a výtvarného (tzv. Gesamtkunstwerk). Dále již jen heslovitě: místo číslové opery prokomponovaná forma, složená z jednotně budovaných hudebních scén; nová vokální melodika - přiblížení ariosa a recitativu; operní symfonismus - technika leitmotivů (typických pro každou postavu); vnitřní jednota hudebního proudu, postupujícího celým dílem a jeho spjatost s dramatickým děním. Wagnerovy výboje v oblasti harmonie otevřely jednu z cest hudbě 20. stol. Zajímavostí je i to, že si libreta ke všem svým hudebně-dramatickým pracím psal skladatel sám!


o Z 20. století
14. Igor Stravinskij (1882-1971), skladatel ruského původu složil tato díla:

Lišák (taneční burleska), Pták Ohnivák (balet), Slavík (opera), Ohňostroj (orchestrální skladba) a Hra v karty (balet).


o Mám svůj nástroj
15. Saxofon.

Nástroj je pojmenovaný po svém vynálezci, belgickém nástrojaři Adolphe Saxovi (1814-1894), působícímu v Paříži, který jej zhotovil roku 1840.


o Rovnice
16. První rovnici přečteme "italsky":

MONTEVERDI = MONTE VERDI

Claudio MONTEVERDI (1567-1643) byl italský skladatel, první velký mistr opery, který významně přispěl k rozkvětu nové barokní hudby;
MONTE je italsky "hora";
Giuseppe VERDI (1813-1901) byl předním představitelem italské opery 19. stol.

Druhou rovnici přečteme "německy":

OFFENBACH = OFFEN BACH

Jacques OFFENBACH (1819-1880) byl francouzský skladatel německého původu, autor mnoha operet a opery Hofmannovy povídky;
OFFEN je německy "otevřeno";
Johann Sebastian BACH (1685-1750) byl německým vrcholným představitelem hudebního baroka.


o Notová osnova
17. Ustanovil ji Guido z Arezza (990-1050), italský hudební teoretik, který byl benediktýnským mnichem. Portrét badatele se nezachoval, přinášíme alespoň dnešní pohled na město, kde žil.

Arezzo:


o Hudební klíče
18. Používají se 4 klíče:

  1. F klíč basový; (mezi dvěma tečkami kresby je čtvrtá linka a na ní nota pro tón F).

  2. C klíč violový (altový); ("sponka" kresby ukazuje na třetí linku a na ní je nota pro tón c1).

  3. C klíč tenorový; (podobně je nota pro tón c1 na čtvrté lince).

  4. G klíč houslový; (kresba klíče začíná v dnešních tiscích obvykle těsně pod druhou linkou, na níž je nota pro tón g1; v rukopisech často přesně na druhé lince).

Klíče (1. až 4.):


o Mystické číslo symfoniků

19. Tvrzení říká, že N = 9.

Samozřejmě se jedná o nadsázku a ještě k tomu s určitým časovým zúžením. V tomto tvrzení se implicitně uvažuje symfonická tvorba od doby Ludwiga van Beethovena. Mozart, Haydn a mnozí další skládali také skvělé symfonie, ale od Beethovenových dob došlo s vývojem hudby přece jen k dalšímu velkému posunu pojmu.

Mimochodem, J. Haydn složil symfonií 104 a W. A. Mozart 54. Z českých skladatelů 18. stol. složil např. Jan Zach 28 symfonií a František Xaver Richter asi 70.

A teď k onomu tradovanému číslu. Je pravdou, že Ludwig van Beethoven, Gustav Mahler, Antonín Dvořák, Franz Schubert, Anton Bruckner a dále např. Alexandr Konstantinovič Glazunov, Alfred Schnittke nebo Ralph Vaughan Williams ... složili právě devět symfonií! (Gustav Mahler 10. symfonii nedokončil.)

Ale tvorba je jedna věc a číselná hra něco zcela jiného. Vzpomeňme z těch, kteří právě devět symfonií nesložili, např. P. I. Čajkovského (6), F. Liszta (2 a k tomu 13 symfonických básní), D. Šostakoviče (15), S. Prokofjeva (7), A. Honnegera (5) nebo P. Hindemitha (5). Z českých skladatelů např. Zdeněk Fibich 3, Bohuslav Martinů složil symfonií 6 a Iša Krejčí 4.


o Klávesy

20. Klavír mívá rozsah od A2 do c5; tedy 3 tóny subkontra oktávy (A2-H2), celá kontra (C1-H1), velká (C-H), malá (c-h), jednočárkovaná (c1-h1), dvojčárkovaná (c2-h2), tříčárkovaná (c3-h3), čtyřčárkovaná (c4-h4) oktáva (tedy 7 oktáv po 12 tónech, což je 84) a pětičárkované c (c5).

Dohromady tedy 3+84+1 = 88 kláves.

Fyzikální mluvou je rozsah klavíru od 27.5 do 4186 Hz.

Některé typy klavírů mají o "velmi malý počet" kláves méně.


o Nositelé chvění
21. Často se používá toto dělění:

Nositel chvění Název Příklady hudebních nástrojů
pružné těleso idiofon gong, zvony, celesta, xylofon, činely, triangl, kastaněty ...
napjatá blána membránofon tympány, malý a velký buben, tamburina ...
vzduchový sloupec v trubici nástroje aerofon pikola, flétna, syrinx, klarinet, saxofon, hoboj, fagot, trubka, pozoun, lesní roh, tuba ...
napjatá struna chordofon housle, violoncello, harfa, kytara, mandolína, klavír, cimbál, cembalo ...
elektrické kmity elektrický hudební nástroj nástroje typu elektrických varhan, Martenotovy vlny* ...

* Martenotovy vlny je elektronický hudební nástroj, který zkonstruoval již v roce 1928 francouzský skladatel M. Martenot. Tento nástroj užívá interference mezi dvěma frekvencemi produkovanými oscilátory. Nástroj se ovládá klaviaturou v rozsahu sedmi oktáv, která umožňuje zvláštní vibráto.


o Inspirace literaturou

22. Uveďme nejznámější:

Eine Faustoverture (dramatická předehra R. Wagnera);
Faustovo prokletí (dramatické oratorium H. Berlioze);
Scény z Goethova Fausta (oratorium-kantáta R. Schumanna);
Faustovská symfonie pro sbor a orchestr (F. Liszt);
Faust (hudební obraz A. Rubinštejna);
Faust a Markétka (opera Ch. Gounoda);
Mefistofele (opera A. Boita);
Faust (klavírní sonáta S. Rachmaninova);
Doktor Faust (ouvertura B. Smetany k loutkové hře M. Kopeckého pro malý orchestr);
Symfonie tisíců (symfonie G. Mahlera; ve druhé části je zpracována závěrečná scéna z Goethova Fausta);
Valpuržina noc (kantáta F. Mendelsohna-Bartholdyho, inspirovaná scénou z Goethovy práce);
Markétka u přeslice (píseň F. Schuberta);
Píseň o bleše (Pesňa Mefistofela) (píseň M. P. Musorgského);
...


o Skladatelské sdružování

23. Vezměme to velmi stručně:

  • 1. vídeňská škola - Souhrnné označení představitelů vrcholného klasicismu a jejich skladatelského slohu; jedná se tedy o J. Haydna, W. A. Mozarta a L. van Beethovena. Jejich tvorba spadá přibližně do druhé poloviny 18. a první čtvrtiny 19. stol.

  • 2. vídeňská škola - Označuje se tak trojice skladatelů A. Schönberg, A. Berg a A. Webern, kteří se ve 20. letech 20. stol. zasloužili o vznik a prosazování nového organizačního principu hudby.

  • Arcueilská škola - Skupina francouzských skladatelů sdružená kolem E. Satieho ve 20. letech 20. stol.

  • Berlínská škola - Souhrnné označení skupiny skladatelů činných v Berlíně ve 2. polovině 18. stol. Většina z nich byla ve spojení s pruským dvorem Friedricha II. Velikého. Jejími nejvýznamnějšími příslušníky byli J. J. Quantz, J. G. Graun, C. H. Graun, nejstarší syn "velkého" Bacha - Carl Philipp Emmanuel a v těsném styku s nimi tvořili také F. Benda a J. A. Benda. Těžiště činnosti těchto skladatelů bylo v oblasti instrumentální hudby, která představuje jeden ze zdrojů hudebního klasicismu.

  • Boloňská škola - Důležité centrum vývoje italské komorní barokní hudby, zvláště triové sonáty. Časově se jedná o druhou polovinu 17. stol. a pojí se se jmény M. Cazzati, G. B. Vitali nebo G. Torelli. (Od posledně jmenovaného možná ve vašich domovech v čase nejoblíbenějších svátků roku zaznívá z nějakého hudebního nosiče Vánoční koncert.)

  • Burgundská škola - Hudebními badateli je hodnocena jako nejdůležitější evropské skladatelské centrum na začátku 15. stol. K jejím skladatelům patří např. G. Dufay nebo G. Binchois.

  • Franko-vlámská škola - Souhrnné označení pro skladatele pocházející z oblasti dnešní severní Francie, Belgie a Holandska, kteří zhruba v letech 1450 až 1550 zastávali vedoucí místa v hudebním životě evropských panovnických a knížecích rodů a v rezidencích církevních hodnostářů. Do této školy jsou započítáváni J. Des Prés, J. Ockeghem, J. Obrecht, H. Isaac a další. V pozdějším období vynikli ze skladatelů franko-vlámského původu O. di Lasso, Ph. de Monte (který působil i v Praze na dvoře císaře Rudolfa II.), Ch. Luyton aj.

  • Mannheimská škola - Skupina skladatelů a hudebníků, kteří kolem poloviny 18. stol. působili v Mannheimu na dvoře kurfiřta Karla Theodora. Přičinili se o nový orchestrální sloh a nové klasické hudební formy. Zakladateli školy byli J. V. Stamic a F. X. Richter, kolem nichž se vytvořila skupina žáků a následovníků, působících zvláště v mannheimském dvorním orchestru (např. A. Fils, J. Čart, K. a A. Stamicové, J. Ch. Cannabich aj.). Tato škola dala podnět k výstavbě moderního orchestru a orchestrální interpretace. Užívala novým způsobem dechových nástrojů (zavedla do orchestru definitivně klarinety), objevila orchestrální crescendo (zesilování) a decrescendo (zeslabování zvuku), přízvukovou dynamiku i na menších plochách, pěstovala zpěvnou melodiku s nádechem lidovosti, melodické ozdoby (nejcharakterističtější jsou sekundové průtahy, tzv. "mannheimské vzdechy").

  • Mocná hrstka (Mogučaja kučka) - Skupina ruských skladatelů, které v 60. letech 19. stol. sdružil M. A. Balakirev. Jejím cílem bylo rozvíjet ruskou národní hudbu v návaznosti na M. I. Glinku a A. S. Dargomyžského. Do této skupiny patřili A. P. Borodin, C. A. Kjuj, M. P. Musorgskij a N. A. Rimskij-Korsakov.

  • Notredamská škola - Název skladatelské školy, která přibližně v letech 1150 až 1250 tvořila nejvyspělejší formy evropského vícehlasu; centrum školy bylo v Paříži a blízkém okolí. Mezi skladatele, kteří jsou dodnes známí jmény, patřili např. Leoninus (tradice mu připisuje autorství cyklu dvojhlasých varhanních skladeb Magnus liber organi de gradali et antiphonario) a Perotinus (obohatil významným způsobem Lenoninovu kompoziční techniku).

  • Pařížská Šestka (Les Six) - Skupina šesti skladatelů (D. Milhaud, A. Honneger, F. Poulenc, G. Auric, G. Tailleferrová a L. Durey) a básníka J. Cocteaua. Název dostala v roce 1920 od kritika H. Colleta. Skupinu spojoval spontánní odpor k romantickému patosu a impresionistické zjemnělosti. Horovala pro hudbu všedního dne, jazz, humor, melodii.

  • Pařížská škola (École de Paris) - Skupina skladatelů různých národností v období mezi dvěma světovými válkami, zvláště od r. 1925, která umělecky dozrála a působila v Pařiži. Přináleží k ní náš B. Martinů, M. Mihalovici (Rumun), T. Harsányi (Maďar), C. Beck (Švýcar), A. Tansman (Polák), A. Čerepin (Rus) aj.


o Ornamentika

24. Monopost.

m o r d e n t
o d r a z
n á t r y l
o b a l
p ř í r a z
o p o r a
s k u p i n k a
t r y l e k

Tedy termín, se kterým se setkáme např. při závodech formule 1 a v ohromném hluku!



o Inspirace z doby národního obrození

25. Antonín Dvořák.

Mistr složil symfonické básně Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat, Holoubek a Svatební košile. Všechny jsou inspirovány baladami z básnické sbírky Kytice od K. J. Erbena.


o Nejen pro lingvisty

26. Není to moc dobře položená otázka. Obou slov se používá, ale obvykle v různém významu.

Sinfonia označovala od 15. stol. vícehlasou instrumentální skladbu bez přesnějšího odlišení od jiných hudebních druhů (fantazia, toccata aj.). V 17. a 18. stol. se název omezil na italský typ operní předehry a nějaký čas označoval předchůdkyni klasické symfonie, tzv. koncertantní symfonii, která z koncertu přebírá právě koncertantní princip, tedy existenci sólového nástroje, případně několika sólových nástrojů a skupin.

Symfonie je pak technicky i obsahově nejvýznamnější druh orchestrální skladby, který se převzetím tzv. cyklické sonátové formy stabilizoval kolem roku 1750. Rozhodující vliv na její formování měla italská hudba (G. B. Pergolesi, G. B. Sammartini), raně klasičtí vídenští skladatelé (G. Ch. Wagenseil, C. Ditters z Dittersdorfu), mannheimská škola (J. V. Stamic, F. X. Richter) a její čeští předchůdci i současníci (J. Zach, F. Tůma, F. V. Míča, J. A. Benda) a Bachovi synové (C. Ph. E. a J. Ch. Bach). "Definitivní" podobu jí dali vrcholní mistři hudebního klasicismu (Haydn, Mozart, Beethoven). Novoromantismus pak v 19. stol. uvedl "na scénu" programní symfonii (H. Berlioz, F. Liszt).

Italská hudební terminologie však označuje termínem sinfonia i symfonie 19. stol. a pozdější.


o Trochu moc matematiky
27. Dodekafonie, dvanáctitónová technika.


o Švejk

28. V New Yorku.

Operu s tímto názvem složil Robert Kurka, Američan českého původu. Premiéra se konala 23.4.1958 v New York City Center Opera.


o Stavovské divadlo

29. Titus (La Clemenza di Tito) v roce 1791 při příležitosti korunovace Leopolda II. českým králem.


o Jára Cimrman? Ne!

30. Alexander Porfirjevič Borodin.


o Elementární částice vesmíru

31. Těm "drobným a tenkým smyčkám" říkají vědci struny! Jedná se tedy o teorii strun!


o Čtvero ročních období

32. Některé takové skladby jsou uvedeny v následující tabulce:

Jarní píseň (klavírní skladba z Písní beze slov F. Mendelsohna-Bartholdyho)
Jarní romance (kantáta Z. Fibicha)
Jarní sonáta (pro housle a klavír L. van Beethovena)
Jarní symfonie (skladbou s tímto názvem je zastoupeno hned několik autorů, např. J. V. Stamic, R. Schumann, B. Britten nebo J. Cikker)
Jarní romance (kantáta Z. Fibicha)
Letní den (balet W. Egka)
Letní pastorále (orchestrální skladba A. Honnegera)
Letní večer (orchestrální skladba Z. Kodálye)
(Léto (opera I. Krejčího))
Podzimní symfonie (skladba pro velký orchestr, s mužským a ženským sborem V. Nováka)
Zimní cesta (cyklus písní F. Schuberta)
Zimní vidiny (1. symfonie P. I. Čajkovského)


o Čtvrttónová hudba

33. Alois Hába (1893-1973).


o Čtyři předehry

34. Ludwig van Beethoven složil operu Fidelio. Předehry nesou označení Leonora I, II, III a Fidelio. (Předehra Leonora III se dnes hrává před posledním dějstvím.)


o Conservatorium

35. Conservatorium bylo původně označení pro italské dětské domovy, kde byly nadané děti hudebně školeny pro potřeby církevních sborů. První takový ústav vznikl v r. 1537 v Neapoli. Mimochodem, v jednom takovém dívčím sirotčinci v Benátkách (jmenoval se Ospedale della Pieta) působil od r. 1703 jako "Maestro di violine" Antonio Vivaldi. Tento sirotčinec byl znám vynikající hudební úrovní svých svěřenkyň a Vivaldi během svého tamního působení pomohl přeměnit jeho orchestr v jedno z nejlepších hudebních těles Evropy své doby! S tímto orchestrem Vivaldi uskutečnil mnoho světových premiér svých instrumentálních děl.


o Lidský hlas

36. Literatura uvádí rozsah od C do c3, tedy asi čtyři oktávy.

Oktáva je interval obsahující mezi dvěma svými "okraji" všech 12 půltónů evropských stupnic.

Když slyšíte zpívat dvě osoby nějakou melodii posunutou vůči druhému hlasu stabilně o oktávu, máte pocit, že oba zpívají "naprosto to samé, jenom jeden výše a druhý níže". Zřejmě nejčastějším místem spontánního zpěvu v oktávách jsou sportovní stadiony, kde se takto "jednohlasně" zpívá státní hymna, každý z fanoušků (a nebo fanynek) v oktávě, která mu (jí) vyhovuje.

Co se týká lidského sluchu, medicína říká, že člověk slyší frekvence zhruba od 16 Hz do 20 kHz.


o Měřič tempa

37. Mälzelův metronom.

Jan Nepomuk Mälzel (1772-1838), vídeňský mechanik, jej zhotovil v r. 1816.


o Velmi ošklivá záležitost

38. Antonio Salieri.


o "Dobří" sousedé

39. Georg Philipp Telemann (1681-1767).


o Zpěv v symfonii

40. Gustav Mahler (1860-1911).

V jeho Symfonii č. 2 zaznívá sopránové a altové sólo, v č. 3 altové sólo a sbor, v č. 4 zpívá soprán a v Symfonii č. 8 osm sólových hlasů, chlapecký sbor a dva sbory smíšené.


o Kvarteta

41. Správná odpověď je pod písmenem e.

České kvarteto (vzniklo r. 1891, ukončilo činnost 1933).
Moravské kvarteto (působilo v letech 1923 až 1959; v 60. letech bylo v Brně založeno nové Moravské kvarteto).
Slovenské kvarteto (působilo v letech 1945 až 1959; od r. 1964 převzalo jeho název Komorné združenie bratislavského rozhlasu).
Československé kvarteto (založeno 1928; obnoveno 1935; zaniklo v 60. letech; svou činností navázalo na České kvarteto).


o Ladíme

42. Ladí se podle tzv. komorního a, které má frekveci 440 Hz. Tato frekvence odpovídá tónu a1.

Tento tón slyšíte po ťuknutí ladičkou. Na klavíru mu odpovídá bílá klávesa "mezi druhou a třetí černou klávesou, kousek vpravo od středu klaviatury".


o Nototisk

43. Italský hudební nakladatel Ottaviano Petrucci (1466-1539). Vydával sborníky církevní i světské hudby představitelů nizozemské polyfonie, tedy to, co tehdy hudebně "zrovna letělo".


o Příbuzní

44. Carl Maria von Weber (1786-1826), zmíněnou operou je Čarostřelec. Weber byl synovcem Mozartovy manželky Constanzie, za svobodna Weberové, a tedy i synovcem Wolfganga Amadea.


o Z jednoho města

45. Za otazníky doplníme Římské, tedy Římské fontány, Římské pinie a Římské slavnosti. Autorem skladeb je Ottorino Respighi (1879-1936).


o Relativně velké i malé číslo

46. Mužský sbor Leoše Janáčka na slova Petra Bezruče s názvem 70 000.

Ve stejnojmenné básni Bezruč naléhavě poukazuje na poněmčování a popolšťování Slezanů v kraji kolem Ostravy a ubývání jejich počtu.


o "Ďábel" v hudbě

47. Tritonus je interval tří celých tónů, tedy zvětšená kvarta, např. f-h.

V gregoriánském chorálu i raném vícehlasu byl zakázán (zněl na tehdejší dobu hodně disonantně), později byl povolen s podmínkou, "že s ním bude v dalším toku hudebního proudu správně naloženo" (hudebníci by řekli, "že bude správně rozveden"). Termín gregoriánský chorál označuje jednohlasý bohoslužebný zpěv římskokatolické církve, nazývaný podle papeže Řehoře I. Velikého (590-604). Vyvíjel se od 1. stol. n. l. ze zpěvních stylů středomořské oblasti, zpočátku hlavně na Předním Východě a od 4. stol. v Římě.


o Patronka hudby

48. Sv. Cecílie.

O sv. Cecílii víme jenom to, že žila pravděpodobně ve 3. století v Římě. Ve čtvrti Trastavere založila kostel, zemřela jako mučednice a byla pohřbena na hřbitově sv. Kalixta.

Podle legendy to byla křesťanská dívka vznešeného původu, kterou proti její vůli zasnoubili s pohanem jménem Valerián. Když na její svatbě hrály varhany, zpívala ve svém srdci Pánu (proto se stala patronkou hudebníků) a odmítla dopustit, aby manželství došlo naplnění. Místo toho ženicha obrátila na svou víru. Když se vrátil od křtu, našel Cecílii, jak stojí vedle anděla, který jim oběma nasadil po věnci z růží a lilií. Křesťanem se stal i Valeriánův bratr Tiberius a brzy nato byli oba bratři uvrženi do vězení a odsouzeni k smrti za to, jak horlivě pohřbívali těla mučedníků. Cecílie byla předvedena před prefekta. Zatvrzele odmítala obětovat římským bohům, své pronásledovatele obrátila na víru (v jejím domě bylo pokřtěno na čtyři sta osob) a nakonec byla odsouzena k smrti udušením ve své lázni. Třebaže do pece přiložili sedmkrát více paliva než obvykle, Cecílie nedoznala úhony, a tak se ji pokusili stít. Jakýsi vojín jí zasadil tři prudké údery a ona po následující tři dny pozvolna v mukách umírala.


o Výtvarno

49. Uveďme některé příklady:

Dva obrazy a Dva portréty jsou orchestrální skladby B. Bartóka, cyklus písní Barvy na paletě složil slovenský skladatel A. Moyzes, Obrazy jsou skladby C. Debussyho (jednak dva cykly klavírních skladeb a jednak symfonický triptych), Obrázky z výstavy je klavírní cyklus M. P. Musorgského, inspirovaný obrazy ruského malíře V. Hartmanna (také řada zpracování pro orchestr, nejznámější od M. Ravela), Obrázky ze Slovenska je cyklus šesti skladeb pro klavír (nebo orchestr) E. Suchoně, opera Malíř Mathis (o německém renesančním malíři Mathiasu Grünewaldovi) je dílem P. Hindemitha nebo Malířský nápad je komickou operou od O. Zicha.


o Astronomický souputník Země

50. Vybraní skladatelé složili opery komické:

Joseph Haydn: Svět na Měsíci, Leoš Janáček: Výlet pana Broučka na Měsíc a opera Carla Orffa se přímo jmenuje Měsíc.


o Mistr písně

51. Franz Schubert (1797-1828).

Schubert je autorem cyklů písní Spanilá mlynářka, Zimní cesta, Ossianovy písně aj.


o Magický čtverec

52. Obdržíme následující magický čtverec:

4 9 2
3 5 7
8 1 6

o Tematický katalog

53. 200 let.

J. S. Bach zemřel v roce 1750, první vydání BWV vyšlo v roce 1950.


o Einsteinové

54. Správná odpověď je pod písmenem d.

Alfred Einstein se narodil v Mnichově, kde také 1903 promoval. V letech 1918-1933 redigoval muzikologický časopis a jako kritik přispíval do řady zahraničních listů, včetně českých. Před sílícím nacismem odejel do Londýna a od 1939 žil v USA. Patřil k nejpřednějším mozartovským badatelům, v 1937 vydal revizi Köchelova seznamu (viz předchozí otázka). K jeho velkým pracím patří především Italský madrigal z 1949. Působil jako historicky poučený monografista (Gluck, Mozart, Schubert). V německém originále vydal autobiografii českého skladatele V. Jírovce, Mozartova současníka.


o Nejen o mávání rukama

55. Cheironomie.

Později ovlivnila vznik tzv. neumové notace, která byla pokusem graficky zachytit posunky sbormistra.


A. Čejchan